Nizozemské kanály - červenec 2004

Pátek, cesta do Ijlstu - ostůvek

Po roce jsme se vrátili do Nizozemska, abychom ještě jednou vyzkoušeli týdenní plavbu po kanálech a jezerech. Narozdíl od loňského roku jsme si tentokrát vypůjčili loď, která se spíše podobala jachtě než loňskému hausbotu a to za cenu jen o málo vyšší než vloni. Loď jsem vypůjčil po internetu na základě loňského kontaktu, kdy při zakotvení v Ijlstu nám katalog dal zaměstnanec konkurence. Tak jsem již v lednu začal komunikovat se Skipper Club Charter  a vybral jsme pro nás loď Vakance 1200 pro 6+2 osoby. To +2 je nutno brát s rezervou, neboť v osmi lidech bychom  o sebe zakopávali na každém kroku. Plánovali jsme, že nás pojede 6, ale nakonec nás bylo pouze 5 a to Iva dorazila za námi až v neděli večer. Ale nepředbíhejme.

Loď jsme měli k dispozici od  pátku 23.7. cca 15 hod. do pátku 30.7 do 9.00 hod. Z Ústí jsme vyrazili v pátek ráno kolem půl šesté a to Tranzitem zapůjčeným od sponzorské firmy Ing. Miroslav Fišer - stavební práce, protože jsme si vezli kola s sebou. Do Německa jsme přejeli na Cínovci, u Drážďan jsme najeli na dálnici a přes Lipsko, Braunschweig, Hannover, Bremen, Oldenburg a Groningen jsme kolem 14. hod. sjeli z dálnice ve městě Sneek asi 20 km od našeho cílového místa -  městečka Ijlst, kde Skipper Club sídlí. Cesta byla parádní, dálnice víceméně volné, pohoda. Vráťa a Hanka vyjížděli z Budějovic o den dříve a tak již čekali na místě. Po chvíli čekání, zaplacení kauce ve výši 500 €, předání a převzetí lodi a zácviku řízení jsme kolem 17. hodiny vyrazili sami z Ijlstu. Protože byl pátek podvečer a docela hezké počasí, chtěl jsme co nejdříve zakotvit na nocleh, neboť o víkendu bývají kanály a kotviště plné. Projeli jsme tedy kanálem Wijde Wijmerts, kterým jsme pluli již loni, a na křížení s kanálem vedoucím do jezera  Heeger Meer jsme zakotvili na malém ostrůvku. Jídla i pití bylo dost, elektřina k dispozici a tak jsme nic jiného nepotřebovali. Loď řídil většinou Martin, vloni jsme ho k tomu pustil až poslední den a letos chtěl řídit více. Je pravda, že naše letošní loď se řídila podstatně lépe, než loňská Měli jsem od půjčovny jakýsi návrh sedmidenní trasy a dohodli jsme se, že pojedeme podle něho. Byla to povětšinou jiná trasa, než ta loňská, pouze část prvního úseku z Ijltsu do Slotenu jsme již znali. (foto)

Sobota, cíl v Ossenzijl

V sobotu jsme vyrazili z ostrůvku směrem na Woudsend a přes jezero Sloter Meer do Slotenu. Ten jsme tentokrát jenom projeli, zamávali jsme našemu loňskému kotvišti a vyrazili jsme na doposud nepoznanou cestu. První zastávku jsme udělali v Lemmeru, kam jsme odbočili  za Slotenem po kanálu Boomsvaart a Langesloot. Těsně před vyplutím na jezero Groote Brekken jsme zakotvili, protože po jezeru plují opravdu velké lodi. Lemmer je totiž přístavní město a lze z něj vyplout do ohromného zálivu IJsselmeer, na jehož opačném břehu leží Amsterodamm.Protože jsme si v kormidlování ještě nebyli jisti, raději jsme zakotvili, vzali kola a během deseti minut jsme byli ve Lemmeru. Je to opravdu pěkné přístavní město se spoustou starých domů. Prošli jsme si centrum, Martin něco malého pojedl (ostatně jako vždy, když byla příležitost) a vyrazili zpět k lodi. Po cestě jsme se ještě podívali na pláž, která ležela za obligátním protipovodňovým valem a po uložení kol na příď jsme odrazili od břehu pokračovali v plavbě. Zatočili jsme na jezero Grotte Brekken, celé ho projeli nahoru a kanálem Follega Sloot jsme se dostali na jezero Tjeukemeer, které jsme projeli v jeho jižní části a odbočili jsme kolem Echtenerbrug do kanálu Pier Christiaansloot a kanálem Jonkers of Helomavaart směřovali k cíli naší sobotní etapy, k městu Ossenzijl ležícímu v přírodní rezervaci. Hledali jsme místo, kde zakotvit, ale pořád nás vyhazovali, že ne před domem. Kotvení bylo přitom připraveno po celé délce kanálu. Vyjeli jsme za město a tam jsme konečně našli místo, které nebylo před žádným domem. Vedle nás již stáli kolegové ze stejné půjčovny. Martin s Vráťou jeli na kole do městečka na průzkum, já s Hankou jsme zatím připravovali večeře. Zatím se cesta docela dařila, loď nás vcelku poslouchala. Většinou řídil opět Martin, občas i Vráťa a na mne připadalo především přistávání a odplouvání. Nevýhodou tohoto systému bylo to, že mi ubývalo pivo rychleji než vloni, kdy jsme stál u kormidla celý den a alkohol jsem téměř během plavby nepožíval. Musím ještě připomenout, že jsme již opustili Frísko a byli jsme v provincii Overijssel.  (foto)

Neděle, Ossenzijl - Vollenhove

Neděle byla velice výjimečná z několika důvodů : byla to naše nejkratší etapa, která vedla snad nejhezčím kanálem, který jsme kdy viděli, bylo nejhorší počasí z celého týdne plavby a v cíli cesty jsme se měli večer sejít s Ivou, která za námi jela sama svým zeleným Káčkem. Počasí bylo opravdu hrozné, postupně jsme se čím dál tím více oblékali, byla zima a chvílemi i docela silně pršelo. Horní paluba, odkud jsme řídili, byla nekrytá, ale my jsme nechtěli kormidlovat ze střední paluby, kde bylo sice také kormidlo, ale loď se lépe zvládala ze shora. Tak jsme měli na sobě nepromokavé zimní bundy a snažili se cestu přetrpět. Pluli jsme velmi pomalu, kanál Kalenbergergracht byl téměř celou cestu zastavěn domy, které představovaly nádhernou ukázku nizozemské vesnické architektury. Snažil jsme co nejvíce fotit, ale ne vždy to dobře dopadlo, protože občas jsem zapomněl utřít objektiv od deště. Baráky to byli opravdu nádherné, většinou asi chalupy na víkend a často s garáží pro loď. Bylo znát, že plujeme přírodní  oblastí (rezervací?) De Weerribben.  V městečku Blokzijl jsme propluli malým zdymadlem s výškovým rozdílem necelý metr. Po opuštění zdymadélka se před námi otevřelo kotvení přímo v centru města. Jelikož zrovna nepršelo, tak jsme zakotvili a udělali jsme si malou procházku po městečku, které, jako naprostá většina námi navštívených, bylo kouzelné. Vzhledem k tomu, že se postupně opět rozpršelo, nahodili jsme motor, a vyrazili dál. Ještě předtím jsme však natankovali pitnou vodu, 100 litrů za 0,5 Eura, k pumpě se mi povedlo zacouvat a tak jsme měl radost, jak mi to letos jde. Za deště jsme pak pokračovali až k městečku Vollenhove. Před ním jsme zakotvili na místě, kde se snad ani nemohlo stát, ale hned vedle kanálu bylo shodou okolností parkoviště, takže jsme zůstali. Navečer přijeli rybáři, ale nikdo nás nevyhazoval. S Ivou jsme byli v celodenním kontaktu a nakonec kolem 22.30 jsme ji opravdu donavigovali až na parkoviště vedle kanálu.Výjimečný den se chýlil ke konci, všechno dobře dopadlo a my doufali, že zítra již nebude pršet. (foto)

Pondělí, Vollenhove - Giethoorn

Pondělní etapa patřila rovněž k těm velmi krátkým, pomalým tempem jsme zdolávali cestu do Giethoorn za daleko přijatelnějšího počasí, než včera. Především nepršelo, sice foukal silný vítr, ale sluníčko na nás čas od času vykouklo, bylo to mnohem veselejší. Zakotvili jsme odpoledne v kotvišti v Giethornu, vzali kola a vyjeli jsme řešit problém - došlo pivo. Po chvíli jsme zjistili, že  Giethoorn je nějaký skanzen, protkaný kanály a cestičkami se spoustou staveb pravděpodobně lidových. Tak jsme vyrazili po cyklostezce do XXXXXXX, což bylo asi 13 km vzdálené město. Poklidnou jízdou jsme našli centrum, zanechali kola uzamčena na parkovišti a prošli se centrem. Martin něco pojedl, dali jsme jedno točené a pak jsme konečně v marketu zakoupili Heineken a něco k jídlu. V pohodě jsme dojeli zpět k lodi a já začal grilovat maso. Jelikož jsme měli hlad, tak jsme celou dlouhou grilovací dobu trpěli, ale nakonec toho bylo tolik, že jsme si něco nechali i na druhý den. Počasí se umoudřilo, prostě nádhera.  (foto)

Úterý, Giethoorn - Langweer

Jestliže předchozí dva dny jsme toho moc nenajeli, pak v úterý jsme si to vynahradili. Byla to nejdelší etapa, dá se říci, že to, co jsme najeli za tři dny, jsme tentokrát ujeli za den. Ráno než jsme vyjeli jsme se vysprchovali za 0,5 Eura ve sprše stojící jen pár metrů od našeho kotviště, dotankovali jsme vodu a vyrazili  směrem na Steenwijk a dále v poklidném tempu do Ossenzijl. Odtud jsme pak jeli až do Echtenerbrugu stejnou cestou, kterou jsme v neděli přijížděli do provincie Overijssel. Teď jsme se vrátili opět do Fríska. Na jezeře Tjeukemeer jsme jeli na sever, projeli jsme celým jezerem napříč a kanálem Scharster of Nieuwe Rijn jsme dojeli k malému jezeru Lanweerden Wielen, kde hned na začátku po levé straně leží Langweer, což měl byt cíl naší cesty. Vzhledem k tomu, že podle mapy se nikde v okolí nenacházelo žádné kotviště, ale pouze placené přístaviště, rozhodli jsme se pokračovat vpravo kanálem Oudeweg. Zde kotvišť bylo dost, ale všechny byly plné. Tak jsme pomalu jeli podél zakotvených lodí, až jsme narazili na místo, jakž takž příhodné. Sice se na nás rozčilovali nějací Němci, kteří snad chtěli zakotvit přesně tam co my, ale nakonec se zklidnili a zakotvili po právu o kousek dál. Kotvili jsme v podstatě u pole a tak když Vráťa s Martinem vzali kola a chtěli vyrazit do městečka Joure, museli nejdříve najít nějakou cestu, jak se dostat od kanálu přes pole. Nakonec se jim to podařilo, cestu našli a mezitím, než se vrátili z nákupů, postavil jsme gril a ogriloval zbytek včerejšího masa. Z městečka Joure začali stoupat k nebi balony různých tvarů, byla jich plná obloha. (foto)

Středa, Langweer - Eernewoude

Vypadalo to opět na nádherný den plný slunce, takový, jako byl i včera. Vyrazili jsme k poměrně velkému jezeru Sneeker Meer, projeli jsme jeho pravou částí  a vyjeli z něho směrem na Akkrum. Městem Akkrum jsme projeli pomalu, kanál byl poměrně úzký, bylo zde několik mostů, z toho jeden železniční. Nejhezčí však byl akvadukt, ještě jsme po žádném nejeli a tak jsme si vychutnali pocit, kdy jsme jeli po mostě a pod námi byla dálnice. Z Akkrumu jsme jeli kanálem Zijlroede, dále po malém jezeře vyhrazeném rychlým člunům Wijde a kanálem Kromme Ee. Měli jsme končit v městečku Eernewoude, ale vzhledem k tomu, že tam opět nebylo skoro žádné kotviště, tak jsme to zapíchli na jednom kotvišti v kanále Kromme Ee. Po přistání jsem opět griloval, ale tentokrát jsem se nesetkal s úspěchem, všem bylo maso cítit. Tak jsme ho měl sám pro sebe, pouze Martin si vzal několik soust. (foto)

Čtvrtek, Eernewoude - Ijlst

Čekal nás poslední den plavby a začali jsme ho poměrně brzy. Ráno jsme zjistili, že již téměř nefunguje elektřina a tak jsme nejprve pouze nastartovali a poté raději vyrazili na cestu. Mimo to nám docházela i voda a tak jsme na konci kanálu přibrzdili u kotviště jachet a pomalu vjeli dovnitř. K molu jsem musel zacouvat do pravého úhlu a s vydatnou pomocí Martina i Vráti se to povedlo. Natankovali jsme téměř plnou nádrž vody, samozřejmě že 100 l za 0,5 Eura. Pak jsme vyrazili na poslední etapu naší cesty. Minuli jsme Eernewoude a u něho jsme zatočili do kanálu Folkertssloot kterým jsme se dostali ke kanálu Prinses Margiet Kanaal, což je jeden z nejfrekventovanějších a jezdí po něm opravdu velké nákladní kolosy.Většinou řídil Vráťa, Martina již nadšení z řízení opadlo a věnoval se počítači. Před městečkem Grou jsem na malém jezeře převzal řízení já a pěkně jsme se zamotal, neboť na jezeře se trasa větvila na několik směrů a já se vydal tím špatným. Podle čísel bojí se nám nakonec podařilo zorientovat se a najít správnou cestu. Prinses Margiet Kanaal nás dovedl do jezera Sneeker Meer, které jsme projeli po vyznačené trase a na jeho konci jsme zakotvili na ostrůvku po levé straně. Měli jsme dost času a tak jsme se vykoupali a naobědvali. Pořádně to s námi házelo, protože provoz byl značný a lodě jezdily poměrně rychle a tak tvořily vlny. Po obědě a krátké siestě jsme vyjeli na závěrečnou část. Na konci jezera jsme odbočili na kanál vedoucí do Sneeku, projeli jsme jsme pomaličku Sneekem  na jehož konci nás čekal poslední otvírací most. Pak již následoval rovný široký úsek a objevil se před námi větrný mlýn, který stojí v sousedství naší loděnice. Část flotily již byla ukotvena a my jsme s pomocí jednoho z instruktorů, který nám dával pokyny ze břehu, zakotvili tak, jak se má - zadkem ke břehu narozdíl od většiny ostatních, kteří zajížděli čelem. Naše plavba po nizozemských kanálech byla u konce. Tak snad někdy. (foto)