12.-.13.07. 2008 – So+Ne FOTO
Odjezd z již tradičního místa v Praze na Pankráci, dojeli jsme autem sponzora včas, na místě již byli naši přátelé Marcela se Zdeňkem, avšak autobus dorazil s půlhodinovým zpožděním, které se projevilo samozřejmě i na odjezdu. Mezitím jsme se začali mísit s nějakým jiným zájezdem, který měl odjezd ze stejného místa, ale v pozdějším čase. Nakonec se nám podařilo odjet, cestou nás zastavili celníci a zkasírovali řidiče kvůli něčemu, co způsobila předchozí posádka (snad neuhrazené poplatky) a v Mladé Boleslavi jsme nakládali další účastníky, mezi nimi byl i Jirka, náš kamarád z loňského putování po jižním Švédsku. Z Boleslavi jsme zcela nesmyslně pokračovali do Liberce, kde jsme naložili rovněž jeden pár a poté na Hrádek nad Nisou, do Polska a vzápětí do Německa. Cesta to byla poněkud schizofrenní, ale proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě!? No, projeli jsme Německem a Belgií a přestože zastávky byly po delších dobách, než je obvyklé, tak místo ve 3 hodiny v noci (jak nám bylo avizováno sotva zletilým vedoucím zájezdu) jsme do Calais dorazili až kolem půl šesté a před sedmou hodinou jsme konečně vypluli směr Anglie. Cesta trvala asi hodinu a půl a byla v pohodě. Po vylodění jsme vyrazili busem směr Hasting, kam jsme dorazili asi po hodině a půl. Autobus nás vyložil na kopci nad městem, kde jsme se převlékli do cyklistického, sundali kola z vleku a vyrazili na první túru. Nejprve směrem dolů k moři, kde jsme se hned občerstvili na pieru (jakési molo vybíhající do moře, na kterém jsou různé stánky). Poté jsme po pobřeží vyrazili směr Bexhil a Eastbourne, kde jsme opět na pieru poobědvali. Ivu začali brát křeče do nohou a tak se rozhodla dál nepokračovat. My jsme vyjeli nad Eastbourne na Beach Head, kde byl docela pěkný výhled, udělali jsme samozřejmě pár fotek a sjeli jsme dolů pro Ivu a pomocí navigace jsme projeli městem a během půlhodinky jsme dorazili do Westhamu do kempu, který byl na pozemku farmy. Postavili jsme stany a v 19 hod jsme měli k večeři rajskou. Poté pouze něco málo piva, protože únava po cestě byla znát.
14.07. 2008 – Po FOTO
Po snídani jsme všechno sbalili a cca v 9.15 jsme opustili kemp a zamířili jsme kolem Eastbourne a Southhamptonu do Winchesteru, kam jsme dorazili dolem 11. hodiny. Od autobusu jsme se vydali (pěšky bez kol) k Winchester Baracks a po povinném nafocení jsme pokračovali ke katedrále, kterou jsme rovněž nafotili, dali si Guinesse a kafe a spěchali jsme k autobusu, který měl odjíždět ve 13 hodin. V době odjezdu ještě nedorazili ani vedoucí, na kuchařku se čekalo skoro půl hodiny a nakonec jsme ji nabírali až cestou. Další zastávkou bylo Salisbury, kde jsme se na parkovišti převlékli do cyklistického, sundali kola a vyjeli nejprve ke katedrále, kterou jsme obešli, nafotili a poté již spěchali k Old Sarum. Brali jsme to po cyklostezce, teprve poslední úsek byl po frekventované silnici, což nebylo nic příjemného. Old Sarum jsme si nafotili pouze zvenku, celé jsme ho objeli a pokračovali jsme směrem na Stonehenge. Cesta byla příjemná, po silničkách v údolí řeky Avon až k hlavní silnici A 303, kde to jenom svištělo. Naštěstí byl podél silnice chodník, po kterém se dalo jet, přesto jsme museli přes silnici v jednom místě přejít, což vyžadovalo značnou opatrnost. Poté jsme se dostali na A 344, která vede přímo kolem Stonehenge a je již klidnější. Po ní jsme vyjeli do kopečka a byli jsme u světoznámé památky, kterou jsme nafotili pouze vně oplocení, protože vstup byl 6,5 libry a zblízka se špatně fotí. U stánku s občerstvením na parkovišti si dali ostatní kafe a něco sladkého, což já nemusím, mezitím jsem naprogramoval GPS a vyrazili jsme na poslední úsek cesty do kempu v Orchestonu, kam jsme dojeli asi v 19.15 hod. Postavili jsme stany, ve 20.00 povečeřeli rizoto, popili pár plechovek a spát.
15.07.2008 – Út FOTO
Po snídani jsme všechno sbalili, naložili a pokračovali jsme busem v cestě do Exeteru, který již leží na kraji Dartmooru. Do města jsme dorazili v 10.45 hod. a měli jsme dvě hodiny na prohlídku. Našli jsme hospodu sira Drake, katedrálu (vedle jsme si dali kafe a lahvového Guinesska), na cestě k autobusu jsme si dali paistees, což je šáteček plněný různou masovou směsí, našli jsme nejužší uličku (63 cm), samozřejmě pořídili spoustu fotek a ve 12.15 jsme se sešli u autobusu, abychom pokračovali dále. Zhruba za hodinu jsme dorazili do městečka Moretonhamstead, kde začínala dnešní cyklistická část, která končila v kempu v Hatford Bridge. Cesta byla plná velmi prudkých stoupání a sjezdů, ve kterých jsme nestíhali přeřazovat a navíc naše skupinka (Iva, Jirka a já – Marcela se Zdeňkem jeli napřed, protože jsou mnohem zdatnější) každou chvíli sesedala z kol a tlačila. Uprostřed cesty přestalo svítit sluníčko, začal foukat vítr, padla mlha a mrholilo a chvílemi bylo vidět pouze na pár metrů. Původně deklarovaných 50 km bylo nakonec 33 km (další v řadě zavádějících informací, kterými jsme byli zásobováni), což bylo naše velké štěstí, protože jinak bychom dojeli až za tmy. Zastavili jsme pouze jednou v Postbridge a měli jsme toho plné kecky. Do kempu jsme dorazili po sedmé hodině, kemp byl super, bydleli jsme v něm dva dny.
16.07.2008 – St FOTO
Dnešní den byla cyklistika dle libosti po Dartmooru. Jirka chtěl odpočívat a tak jsme jeli se Zdeňke a Marcelou. Vyrazili jsme kolem desáté do Tavistocku, kde jsme nějakou dobu strávili ve starobylé tržnici, poté jsme se přesunuli do restaurace, kde jsme si dali kafe a pivo, Zdeněk si mezitím odvezl do kempu nákup a kolem poledne jsme vyrazili do Princetown, nejvýše položené obci v Anglii. Cestou nám jeden Angličan poradil trochu jinou trasu a po té jsme jeli. Po klikatých silničkách jsme se snažili dostat na cestu tvořenou bývalým železničním tělesem. Museli jsme i tlačit do poměrně velmi prudkých stoupání, než jsme na ni narazili. Potom již stoupání nebylo tak prudké (železnice mají na rozdíl od silnic velmi malé stoupání), zato cesta je o to delší. Kolem půl čtvrté jsme dorazili do Princetown, našli jsme fungující hospodu, kde jsme si dali pozdní oběd. Po obědě jsme si jeli nafotit známou věznici a začali jsme hledat cestu dolů k jezeru poblíž Tavistocku. Cestu jsme našli, vydali se po ní, zabloudili jsme a když už jsme našli správnou odbočku, poměrně kamenitou, rozhodli jsme se vrátit zpět do Princetown a do kempu jet po silnici. Takže jsme se vrátili do Princetown, projeli kolem věznice, kde jsem si vyfotil vstupní bránu a jeli jsme k silnici, po které jsme jeli již včera. Stejnou trasou jsme pak asi v půl osmé dojeli do kempu. Cesta byla opět náročná, najeli jsme asi 45 km.
17.07.2008 – Čt FOTO
Budíček v 8.00, snídaně v 9.00, kolem desáté odjezd busem, který nás zhruba v poledne vyložil na parkovišti u St. Michael’s Mount, obdoby francouzského Mount St. Michel. Po vyložení kol jsme hned pokračovali podél pobřeží nejprve do Penzance, kde se Marcela s Zdeňkem odpojili, protože si jeli koupit náhradní duši. Dál jsme tedy jeli pouze s Ivou a Jirkou, podél pláží až do Mousehole, kde nás čekal první prudký výšlap. Potom jsme docela v pohodě jeli po cyklostezkách až do Lands End. Každou jízdu z kopce jsme zaplatili následným stoupáním. Na Lands End jsme si dali pivo a kafe, dojeli nás Marcela se Zdeňkem a já s Ivou jsme pak pokračovali sami. Brali jsme to silničkami přes St. Just a dál jsme kopírovali pobřeží až do kempu, který jsme však přejeli a dojeli až do St. Ives a museli jsme se vracet. Chvíli mi trvalo, než jsem se v mapě zorientoval ( špatně jsem naprogramoval GPS o odbočku dále), ale nakonec jsme kemp našli a dojeli jsme chvíli před večeří (měla být ve 20.00, jako vždy zpoždění, čína s rýží). Počasí se postupně zkazilo, začalo foukat a válely se cáry mlhy, poprvé jsem na ven použil mikinu i bundu a tak jsme šli brzy spát. Najeto cca 63 km.
18.07.2008 – Pá FOTO
Budíček v 7.00, snídaně v 8.00, odjezd v 9.00, tentokrát jenom kousek do St. Agnes. Od rána bylo zataženo a chvílemi mrholilo či lehce pršelo. Téměř polovina lidí by uvítala zkrácení etapy, ale to údajně nebylo možné (sice nevím proč, nejspíš aby si vedoucí nekomplikoval život) a tak část zájezdu jela busem až do kempu, včetně Ivy a Jirky, který se necítil dobře. Takže jsem nakonec jel celou cestu sám, protože trasa byla vysloveně na vůli každého jednotlivce a já nechtěl nikoho zdržovat. Nejprve jsem dojel do městečka Perranporth, kde jsem nafotil pláž Penhale Sands a dál jsem pokračoval směrem na cyklostezku 32, po které jsem nejprve dojel do Newquay, které jsem ve skutečnosti minul a potom stále po cyklostezce až do Padstowe, kde jsem si dal hovězí nachos s jalapeno, Guinesse, dojeli mne Marcela se Zdeňkem, chvíli jsme poseděli a já pokračoval po cyklostezce podél pobřeží (výjimečně rovný úsek) až do Wadebridge, kde jsem najel na silnici a přes několik vesniček jsem kolem 18. hodiny dorazil do kempu v St. Mabyn. Iva mezitím postavila stan, tak jsem přišel k hotovému.Cesta byla opravdu náročná, častý déšť, ujeto 71 km. Večer jsme strávili ve společenské místnosti kempu, protože venku pořád mrholilo. K večeři čočka s párkem.
19.07.2008 – So FOTO
Snídaně až v 8.30, odjezd individuálně, přesun po vlastní ose do kempu u hradu Tintagel. V noci občas sprchlo, ráno se trochu vyčasilo, sice byly mraky a vítr, ale nepršelo. Vyrazili jsme s Ivou a Jirkou asi po půl jedenácté, kousek od kempu jsme najeli na cyklostezku č. 3 a po ní v pohodě (sice pořád nahoru a dolu) až do Camelfordu. Hospody v centru (jedna poměrně krátká ulice) byly plné kolegů cyklistů, tak jsme pokračovali a když už jsme byli za městem, tak se nám nechtělo se vracet z kopce dolů a jeli tedy dál. Naprogramoval jsme GPS tak, abychom nejeli po hlavních silnicích, cesta opět nahoru dolu, na pivo jsme si zajeli do vesnice Delabole, ale k jídlu neměli nic, tak jsme měli půst. Jirka si koupil naproti přes ulici paintees, vrátili jsme se kousek na naši trasu a po té jsme za chvíli dorazili do Tintangelu. Zde jsme si našli bufík, kde jsme si dali fish and chips (já místo ryb půlku kuřete – menší fakt neměli!). Jídlo jsme si snědli na terase z krabice, protože nám servírka špatně rozuměla a udělal nám to jako „take away“. Dala nám alespoň plastové příbory, tak jsme to zvládli bez větších problémů. Do kempu to byla již jen chvilka, za sprchu se platilo 20 pencí a večer jsme si jeli nafotit západ slunce u hotelu Tintangel.
20.07.2008 – Ne FOTO
Ráno opět individuální odjezd, po silnici směrem na Boscastle. Cesta byla celkem příjemná až do okamžiku, kdy jsme přijeli ke značce 30% klesání, které bylo docela výživné. V Boscastelu (kouzelné místo) je muzeum čarodějnic, Iva si hned jednu koupila. Nafotili jsme, koupili jsme si zmrzlinu a vydali se vystoupat 30%. To trvalo asi 1 km, pak se sklon trochu zmírnil, ale přesto se prudký kopec táhl asi ještě 5 km. Z Boscastelu jsme zamířili přímo k cyklostezce č. 3 s tím, že jsme kvůli velkému převýšení vynechali návštěvu Crackington Haven, kde stejně nebylo nic k vidění. Cyklostezkou (nahoru a dolu) jsme dojeli až do Bude, což je Mekka windsurfingu. Pocourali jsme se po městě a opět cyklostezkou jsme se vydali do kempu. Počasí se mezitím vylepšilo, vysvitlo sluníčko, ale vítr nepolevoval. Jel jsem s Ivou a Jirkou, kousek před kempem jsme potkali Marcelu se Zdeňkem a společně jsme dojeli do kempu. K večeři byla troška guláše s chlebem, v kempu byla hospoda a tak jsme večer strávili u Guinesse. Bohužel došlo ke zranění kolegy cyklisty, při sjezdu v areálu kempu na kanále upadl, zlomil si ruku a skončil v nemocnici a později byl dopraven domů. Nakonec vše dobře dopadlo a po návratu do Prahy si s rukou v sádře došel pro věci. Díkybohu.
21.07.08 – Po FOTO
Z kempu jsme tentokrát vyjeli autobusem, dojeli jsme do městečka Bidefort, kde jsme sundali kola a vyrazili po senzační cyklostezce na Barnstaple. Stezka vedla téměř po rovině (cesta zvaná Tarka Trail), objížděli jsme hluboce zaříznutou zátoku. Zhruba v polovině cesty kolem zátoky leží Barnstaple, kde jsme si dali Guinesse, vzali brožurky z Informací a pokračovali kolem zátoky a posléze od moře do Brauntonu. Jeli jsme tentokrát bez Jirky pouze s Boučkovými . V Brauntonu jsme dali dalšího Guinesse a vyrazili z města. Ihned na konci města čekalo prudké stoupání, po jehož vyjetí se dali Boučkovi směrem k moři a my s Ivou, abychom neztratili draze nabytou výšku, jsme pokračovali po cyklostezce, která již vedla po silničkách, ale poměrně málo frekventovaných. Po pár kilometrech jsme opět najeli na cyklostezku vedoucí po trase bývalé železnice a pozvolným sjezdem z kopců jsme dojeli kolem 17. hodiny do přístavního městečka Ilfracombe. Město jsme si celé procourali, nafotili co se dalo, posilnili jsme se opět Guinessem a vyrazili po silnici hledat kemp, který měl být kousek za městem po pravé straně. Bohužel opět nepřesná informace ze strany vedoucích způsobila, že jsme kemp málem přejeli a jenom díky obětavosti řidiče Honzy jsme zarazili včas. Tentokrát jsem si již nebral mnoho servítků, ale vedoucímu to bylo evidentně jedno. Dojeli jsme asi v 19.30, stihl jsem ještě sprchu za 20 pencí, k večeři bylo kuřecí soté s rýží. Protože sociálky byly trochu dále, používal jsem na přesun kolo a na druhém konci kempu jsme objevil pub. Ale protože se všechno trochu protáhlo, nechali jsme jeho návštěvu na další den.
22.07.08 – Út FOTO
Ráno jsme si mohli přispat, snídaně byla až v 8.30, program byl víceméně individuelní, jednalo se o nejtěžší etapu po kopcích Exmoorského národního parku. Po snídani jsme s Jirkou čekali, zda se Ivě udělá lépe, vzala si nějaké prášky na snížení teploty, ale nakonec se rozhodla, že raději zůstane v kempu. Vyrazili jsme tedy s Jirkou sami a vzápětí jsme jí záviděli, neboť ihned za kempem bylo stoupání jako prase. Jakmile jsme pracně vyfuněli do kopce, následoval ostrý sjezd z kopce dolů k moři do Combe Martin. Hned na začátku města jsme zastavili na terase nad přístavem, pořídili jsme si pár fotek a na chvíli jsme si sedli. Podařilo se mi třikrát usnout, ale nakonec jsem se zmátořil a pomalu jsme projeli městečkem. Cesta od přístavu mírně stoupala, na konci obce však nabrala patřičné grády a nakonec to byl docela prudký kopec dlouhý cca 3 km. Těsně pod vrcholem Jirovi praskl řetěz a tím pro nás veškeré útrapy z prudkých kopců skončili. Sjeli jsme zpět dolů do Combe Martin a dali jsme si v hospodě u silnice oběd. Guiness byl za 2,35 a k jídlu jsme si dali Mixed Gril sestávající se ze steaku vepřového, hovězího a mletého, volského oka (mě kuchař po chvíli ještě jedno přinesl), hromady hranolků, hrášku a osmažených obalovaných cibulových kroužků. Prostě jsme se přežrali – tedy já určitě. Po těchto hodech jsme vyrazili na cestu do kempu, vytlačili jsme kola do prudkého kopce nad Combe Martin a samospádem sjeli ke kempu. Dal jsem sprchu, šlofíka a po večeři (lečo s chlebem, na poslední se zase nedostalo a kuchařka jim dělala náhradní jídlo!!!) jsme vyrazili do pubu na druhém konci kempu. Posezení bylo příjemné a bylo to naše rozloučení s Jižní Anglií, neboť další den jsme se již přesouvali do Oxfordu.
23.07.08 – St
Den k ničemu, snídaně v 8.00, odjezd až v 11.00 hod(?!). Naprostá neschopnost vedoucího se projevovala každou chvíli – abychom si nakoupili na zpáteční cestu, zastavili jsme u nákupního střediska, kde bohužel jediným marketem byla specializovaná prodejna mražených potravin, dále se v areálu nacházela prodejna motorek a koupelen. Naštěstí tam bylo KFC, tak jsme se alespoň najedli, když už jsme nic nekoupili. Při odjezdu celý autobus čekal půl hodiny na kuchařku, která si v klidu nakupovala v second handu. Jen co jsme se rozjeli, tak jsme v zápětí minuli opravdové nákupní centrum, ale bohužel. V pozdním odpoledni jsme dorazili do kempu nedaleko Oxfordu, kuchařka uklohnila večeři a kolem půl sedmé jsme vyrazili busem na noční návštěvu Oxfordu. Cesta trvala asi ¾ hodiny a nákupní centrum zavíralo ve 20.00 hod. tak nám na nákupy zbyla zhruba půlhodinka. Nakoupili jsme nějaký alkohol, spoustu čajů, cider, odnesli jsme nákup do autobusu a kolem půl deváté jsme s odebrali na povinnou noční návštěvu Oxfordu. Vzhledem k tomu, že jsme již Oxford navštívili, jsme jej celkem znali a nešli jsme za ničím cíleně. Pouze na základě informací vedení, že v určité ulici je spousta pubů, jsme tam vyrazili, ale byl tam pouze jeden a značně plný. Tak jsem jen tak bezcílně bloumali ulicemi, hospoda žádná, až teprve po 22. hodině jsme narazili na otevřený pub a konečně jsme si mohli dát Guinesse. Všichni byli docela utahaní a nikdo nechápal, proč byl odjez do kempu až po půlnoci.
24.07.08 – Čt FOTO
Snídaně byla v 8.00 a po ní jsme vyrazili na poslední cyklovýlet. Nejprve do městečka Withney, kterým jsme pouze projeli. Ještě kousek před ním Jirka odstavil kolo s tím, že píchl a bude lepit. Ještě než kolo sundal jsem mu řekl ať zkusí kolo napumpovat a ejhle, ono to drželo. Tak jsme frčeli dál, žádné extrémní stoupáky se nekonaly. V městečku Burford jsme si dali pivo, chvíli poseděli a pokračovali po cyklostezce vedené klidnými silničkami do městečka Bourton on The Water, jakýchsi miniaturních Benátek. Zde jsem měli již ujeto 38 km, tak jsme na lavičce snědli nektarinky, tyčinky a vyrazili zpět. Jeli jsme trochu jinou cestou, hned za městem nás čekal táhlý kopec a potom krátký úsek po hlavní silnici, ale zbytek trasy byl již fajn, kombinoval jsem klidné silničky s cyklostezkou, nakonec to bylo zpátky o něco kratší, celkem jsme najeli 72 km. Do kempu jsme dorazili ve ¼ na osm, stihl jsem ještě sprchu, k večeři byly vrtule, ve kterých jsme našel asi 5 cm dlouho ocelovou šponu, ale to kuchařku moc nezajímalo. Před půl desátou jsme vyrazili do hospody v kempu, která měla jenom do 22 hod., ale poseděli jsme skoro do 23. hodin. Tím pro nás defacto zájezd skončil.
25. -26.07.08 – Pá-So
Snídaně poměrně nesmyslně v 7.00 hodin, po snídani někteří ještě jeli na kola, my s Ivou jsme pomalu všechno zabalili a uložili do autobusu a čekali jsme na 13.00, kdy jsme odjeli z kempu a zamířili do Doveru na parník. Cesta jako vždy otravná, ale díky řidičům jsme ji zvládli bez problémů a v pořádku dorazili v sobotu po poledni do Prahy. Tentokrát se zájezd Adventuře vůbec nevydařil, vedoucí naprosto neschopný a nekomunikativní, kuchařka uměla dobře kecat, ale vařit vůbec. Jediným světlým bodem byli řidiči a jim patří i poděkování, že zájezd nebyla úplná tragedie. Obávám se, že to byl poslední zájezd s Adventurou.
Na závěr se ještě omlouvám za nepodařené fotografie, zhruba od poloviny zájezdu jsem měl (aniž bych to věděl) na objektivu šmouhu a navíc jsem asi neobratnou manipulací nechtěně přepnul na nízkou kvalitu, takže fotky nic moc. Sorry.