OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Alsasko 3. den, Út 27. 9.

Snídaně byla v 8:00, opět podstatně skromnější než v Německých hotelech, ale bylo to v pohodě. V 9:00 jsme nasedli do autobusu a odjeli do Strasbourgu. Autobus zaparkoval kolem 10. hodiny na parkovišti v Elsau, v jihozápadním okraji města, součástí parkovného byla pro každého jízdenka na tramvaj na cestu do centra a zpět. Přesunuli jsme se i s průvodcem do centra před katedrálu, kde jsme si dali rozchod s tím, že od 14 hodin se budou sundávat kola. Navštívili jsme tedy katedrálu a poté jsme s Ivou zamířili k přístavišti lodí Batorama, které dělají projížďku po řece. Trvá to něco přes hodinu, lze si navolit jazyk do sluchátek a loď zajíždí i k budovám evropských institucí, kde je vidět, že se soudruzi z EU nemají špatně, že je o ně dobře postaráno. Když jsme dopluli do cíle, vyrazili jsme pomalu zpět k autobusu. Cestou k tramvaji jsme si dali Guinesse v irském pubu The Dubliners a pak jsme již došli na zastávku kousek od Place Kléber a dojeli jsme zpět k autobusu do Elsau. Převlékli jsme se do cyklistického a kolem 14:30 jsme vyrazili na cestu zpět do Barru. Z parkoviště jsme prokličkovali ke kanálu Canal de la Bruche a po cyklostezce lemující tento kanál jsme jeli cca 18 km. U obce Ergersheim jsme opustili cyklostezku a po místních silničkách jsme projeli postupně obcemi Dachstein, Griesheim, Bischoffsheim a Obernai. Chvílemi jsme hledali správnou trasu, cyklostezka tady vedla po silničkách a značení nebylo nic moc.  Poslední úsek jsme si pak zkrátili cestou přes vinice a vyhnuli jsme se tak nepříjemnému stoupání do Hieligenstein. Kolem 18:00 jsme vjeli do Barru, ale francouzská socialistická republika má svá pravidla a před 19. hodinou se nelze navečeřet.  Projeli jsme Barr skrz na skrz, až jsme nakonec kolem 19. hodiny skončili v restauraci Le Brochet na náměstíčku, kde jsme se sešli pomalu s polovinou našeho zájezdu. Byl jsem vysušený a tak jsem si dával pivo, k jídlu jsme si dali místní jídla – já opět Baeckeoffe, Iva Alsaské zelí, což byl talíř zelí, kolem pár brambor a zelí bylo pokryto množstvím klobás a uzeného masa. Bylo to moc dobré, ale opět – bylo toho moc. Po dobré večeři již za tmy jsme nasedli na kola a s plnými žaludky vystoupali kopeček k hotelu (cca 3 km). Bylo kolem půl desáté a autobus byl zamčený, takže žádné večerní pivo. Měli jsme za sebou necelých 50 km většinou po rovině, ale únava byla znát. Vysprchovat a spát.

ZPĚT                                                                                     DALŠÍ DEN