OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Burgundsko 3. den, Út 10. 9.

Po snídani jsme naložili zavazadla do autobusu a po deváté jsme se vydali na cestu do Dijonu, kam jsme dorazili po půl jedenácté. Měli jsme na Dijon asi 4 hodiny a to jsem chtěl stihnout i nějakou dobrou baštu. Autobus nás vyhodil u zahrad v Darsy a do centra jsme vstoupili branou Porta Guillaume, pojmenovanou dle Guglielmo da Volpiano, církevním reformátoru a architektu, který byl ve své době vybrán jako stavitel opatství Mont Saint Michel, a pokračovali ulicí Rue de la Liberte, na které se mimo jiné nachází prodejna dijonské hořčice Maille, ve které mají na hořčici i pípu, ze které čepují tři druhy točené dijonské hořčice. Jinak v regálech je hořčice nepřeberně druhů v různých nádobkách různých velikostí, ale je to poměrně drahé, stejnou hořčici lze v marketu koupit o dost levněji. Pokračovali jsme tedy do centra po „soví cestě“ - sova je maskotem města Dijonu a na její počest je historický procházkový okruh po městě vyznačen právě sovičkami. Na Place de Bareuzai jsme se stočili vlevo do Rue des Forges  kterou jsme došli k Paláci Vévodů, v jehož části sídlí informační středisko. Tady jsme si vzali pěknou mapku města a pokračovali do Soví uličky – Rue de la Chouette, která se nachází u kostela Notre- Dame zasvěceného Panně Marii. Na stěně kostela je soška sovičky a je třeba ji pohladit levou rukou, aby se splnilo přání.  Kostel jsme obešli a z uliček jsme vyšli na Náměstí Vévodů – Place des Ducs, prošli jsme Vévodským Palácem – Palais des Ducs a vyšli jsme na polokruhové náměstí Place de la Liberatíon, kde jsme udělali pár fotek. Poté jsme se vydali do ulice Rue Rameau, která nás dovedla na Divadelní Náměstí – Place du Theatre -  vlevo jsme prošli nejprve kolem musea výtvarných umění a posléze kolem divadla Grand Theatre.  Přímo před námi se tyčila budova bývalého kostela Saint Etienne, nyní zvaná La Nef – Loď, která od roku 2007 slouží kulturním účelů, především je v ní umístěna městská knihovna. Z náměstí vede podél La Nef ulice Rue Vailant na jejímž konci stojí kostel Saint Michel. Udělali jsme fotodokumentaci a vrátili jsme se na Place de la Liberation, kde jsme potkali Jiřinou s Markétou a získali jsme informaci, že na věž Tour Philippe Le Bon, jež je součástí Vévodského paláce, je třeba zakoupit vstupenku v informačním centru. Tak jsem nechal Ivu sedět na náměstí a zaběhl jsem do Íčka koupit lístky. Před polednem jsme se shromáždili v Íčku a společně s průvodkyní a několika dalšími zájemci (počet byl omezen na tuším 15 osob) jsme se přesunuli do věže, kterou jsme pomalu za odborného výkladu průvodkyně vystoupali až na vrchol – odměnou nám byl nádherný výhled na celý Dijon. Mimo jiné jsme viděli střechy rozsáhlého komplexu Carnotova lycea, kde například studoval i Jiří Voskovec, a shodou okolností jeden z našich kolegů, který měl předplacené večeře jako my, byl rovněž absolventem z let kolem roku 1968 a při večeři nám o svých studiích vyprávěl. Mimochodem byla to jeho první návštěva v Dijonu od absolvování koncem šedesátých let. Úžasné! Mimo lycea byly k vidění i ostatní pamětihodnosti Dijonu. To se to fotilo! Po tomto skvělém zážitku jsme sestoupali zpět na náměstí Place de la Liberatíon a v restauraci Rich Bar, kterou jsem měl dopředu vyhlédnutou na základě turistického průvodce, jsem si objednal Menu  Bourguignon: jako předkrm bylo šest hlemýžďů, ke kterým jsem dostal i speciální nářadíčko, se kterým jsem doposud nepracoval a tak jsem se musel hodně snažit, aby se mi hlemýždi neváleli po zemi. Nakonec jsme to zvládl a mohl si v klidu pochutnat na hovězím po Burgundsku, Iva si nedala nic, měla problém se zablokovaným krkem, a tak jsem jí dával pouze ochutnat. Na závěr byla ještě zmrzlina, ale tu nemusím – bohužel jsem ji musel sníst, Iva nechtěla. Vše jsem zapíjel skleničkou červeného vína. Po jídle jsme se pomalu vydali na cestu k autobusu, prošli jsme ulicí Rue Piron k bývalému kostelu Saint Jean de Dijon, ve kterém dnes sídli Theatre Dijon-Bourgogne, hned vedle je kostel Saint Philibert a přes ulici katedrála Saint Benigne. Od katedrály po Rue de Dr. Maret jsme se dostali opět na Rue de la Liberte u Porta Guillaume, přešli jsme Náměstí Darcy a nakoukli do zahrad Darcy. Povalovali se tam i docela pochybní týpci, tak jsme jenom udělali pár fotek a naštěstí již přijížděl náš autobus a my mohli nastoupit  a ve 14:30 jsme vyrazili  do Beaune.

Cesta trvala něco přes hodinu, cca v 15:45 jsme již byli v Beaune před bývalým hospicem a šli dovnitř na prohlídku, která trvala necelou hodinku. Po té ještě následovala asi hodinová návštěva vinných sklepů, které byly v téže ulici co hospic, dostali jsme něco málo ochutnat, tentokráte červeného vína, ale nic jsme nekoupili. Od vinařství jsme pak již zamířili pěšky k hotelu Ibis, poměrně nové stavbě. Bohužel jsme museli ještě dalších pár set metrů k autobusu pro zavazadla, ale zvládli jsme to bez problémů, rychle jsme se ubytovali, dali si večerní briefing a pak jsme odkráčeli na večeři, která se podávala také v hotelu Ibis asi kilometr vzdáleném. Jako předkrm byla Jambon Persillé, což je šunka v aspiku s petrželkou, hlavní jídlo bylo hovězí po Burgundsku, jež jsem sice měl i k obědu, ale tohle chutnalo zase jinak. K tomu jsme si dali samozřejmě víno. Večeře vynikající a pak již zpět na hotel a spát.


ZPĚT                                                                                          DALŠÍ DEN