OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Zimní lyžařské soustředění, 12. – 16. 3.

Na Kronplatz jsme vyrazili  v neděli ráno autem Ford Tourneo Custom, který nám zapůjčil jeden z hlavních sponzorů našeho klubu firma REPIS, s. r. o. Před šestou naložil Martin mně, po šesté v Balbínce Zdeňku a Romana a hurá na dálnici do Prahy. V Praze jsme projeli tunelem Blanka, na Vypichu doleva přes Motol na Rozvadovskou spojku a pak již pořád po dálnicích. Plzeň, Mnichov, Innsbruck, Brenner a Brixen, kde jsme sjeli z dálnice a zamířili na Bruneck. Za Bruneckem jsme projeli kolem jezera Olanger Stausee, na jehož břehu jsme v roce 2013 strávili v hotelu Seehof týden při letní cyklistické akci Dolomiti v pohodě. Kousek za jezerem jsme projeli krátkým tunelem a hned za ním jsme sjeli z hlavní silnice, vystoupali pár set metrů a byli jsme v cíli naší cesty – v hotelu Bad Waldbrunn. Dorazili jsme po 15. hodině, šli jsme se ubytovat a bohužel při vykládání věcí z auta si Roman poranil koleno a tak pro něho lyžování skončilo dříve, než jsme se dostali na svah. Zašli jsme do bazénu, chvíli si zaplavali a chvíli strávili v páře a sauně. Večeře byla od 18.30 a byla 5 chodová – volně k dispozici zelenina či zeleninové saláty, dvakrát předkrm, hlavní jídlo a zákusek. Na výběr bylo jídlo vždy ze dvou variant, dávali jsme si s Martinem každý něco jiného a po snědení poloviny jsme si talíře vyměnili, abychom ochutnali co nejvíce. Jídlo bylo skvělé, ale i když porce byly malé, bylo ho moc.

Každé ráno jsme si s Martinem zašli ještě před snídaní zaplavat, od půl osmé byla snídaně a před devátou jsme hotelovými mikrobusy odjížděli do Olangu k lanovce. Cesta trvala cca 15 minut a tak jsme již kolem půl desáté byli nahoře na svahu. Počasí bylo nádherné, což se ale podepisovalo na kvalitě sněhu – odpoledne jsme museli jezdit pouze v horních partiiích hory ve výškách kolem 2000 m n. m. Zpět na hotel jsme odjížděli kolem půl čtvrté, měli jsme toho vždy plné zuby. Ve středu, kdy bylo trochu pod mrakem, s námi vyrazil i Roman, překonal bolest a alespoň párkrát se svezl.

Ve čtvrtek ráno po snídani jsme vyrazili k domovu, cesta byla v pohodě a kolem 19. hodiny jsme dorazili do Ústí. Takže doufejme, že za rok se opět sejdeme na svahu a že konečně vyrazíme i do jiných středisek, na která se letos nedostalo.

JÍZDY 13. 3.

JÍZDY 14. 3.

JÍZDY 15. 3.

VIDEO 1

VIDEO 2

VIDEO 3