OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Gaskoňsko a Perigord 10. den, Út 19. 7.

V noci několikrát a vydatně pršelo, poprvé mě vzbudil déšť ve 2:18 a podruhé v 5:30, ráno to však vypadalo nadějně a tak jsme již v 8:45 vyrazili na možná poslední etapu. Měli jsme tentokrát nějaký časový limit a tak jsme se nechtěli zdržovat. Jen co jsme opustili území města Condom, začaly kopce a zároveň i pršet. Šlapali jsme v dešti po D 15 nejkratší cestou do Montrealu, kde jsme si dopřáli v kavárně na náměstí pivo a kafe, ale žádné vysedávání a stále dál. Kopce byly pořádné, dlouhé, táhlé, a kolem 12:30 jsme dorazili do Barbotan-les-Thermes, lázeňského městečka. Čas jsme měli dobrý, do cíle mělo zbývat cca 12 km a tak jsme se rozhodli, že se naobědváme. Dali jsme si oba salát, každý jiný, oba dobré, ačkoliv toho bylo až dost. Mezitím každou chvilku lilo, než jsme odešli z restaurace, narazili jsme na Veroniku, které nás dovedla na cyklostezku. Byla to pravděpodobně bývalá železnice, která vedla převážně lesem, povrch byla šotolina a tráva se spoustou louží. Veronika již dávno zmizela vpředu a my pomalu ukrajovali poslední kilometry, když se spustil nebývale silný liják. Za chvilku jsem byl skrz na skrz i když jsme se snažili ukrýt pod stromy. Když déšť trochu polevil, vyrazili jsme dál, ale netrvalo dlouho a přišel druhý díl. Ale to jsme již viděli vlevo na kopci náš autobus a tak jsme k němu zamířili přes pole. Tady nám Veronika pomocí lahví omyla trochu kola, převlékli jsme se do suchého, já zjistil, že jsem v tom lijáku přišel o dioptrické cyklistické brýle, ale co naplat. Prohlédli jsme si kapli zasvěcenou paní Marii cyklistické, mezitím nám naložili kola a vyrazili jsme autobusem k Atlantiku. Cesta trvala skoro tři hodiny, v kempu u duny byl takový vichr, že většina nebyla schopna postavit stany na nám přidělených místech a postavila si je různě v závětří. Nám se to nějakým zázrakem povedlo, i když jsme kolíky zasouvali do písku a vítr nám je vytahoval. Když jsme dostavěli, pomáhali jsme ještě ostatním v nejbližším okolí, potom studená večeře a kolem 22. hodiny spát.  Měli jsme v nohách 50 km, ale nastoupáno přes 800 m. Ach jo, ty kopce.

ZPĚT                                                                                           DALŠÍ DEN