Gaskoňsko a Perigord 8. den, Ne 17. 7.
Ráno šli někteří na bleší trh, my jsme ale po snídani a naložení věcí do autobusu vyrazili vstříc světlým zítřkům. Na chvíli jsme zastavili v Eymetu na náměstí a udělali pár fotek a pak jsme již pokračovali dál. Kousek za Eymetem jsme uhnuli z hlavní na vedlejší silničky, nejprve jsme projeli St. Pardoux Isaac, lízli jsme Miramont-se-Guyene a po D 667 stále dál. Cesta to byla úmorná, bylo pořád do kopce, do kopce, z kopce, nějak mě to zmáhalo. Po poledni jsme dorazili do Castelmoron-sut-Lot, kde jsme si ve společnosti značné části našich kolegů dali kafe a pivo, přečkali jsme vydatný déšť a vyrazili na poslední úsek, dlouhý už je asi 6 km. Přejeli jsme po mostě přes řeku Lot, hned za mostem doprava a podél řeky do Granges-sur-Lot, kde pro většinu dnešní etapa končila. Měli jsme najeto asi 45 km, nastoupáno téměř 600 m a ten kdo chtěl, mohl pokračovat dalších 50 km kopcovitým terénem. Většina volila kratší variantu, našli se i tací, kteří dnes kolo zcela vynechali. V Granges jsme absolvovali hromadně návštěvu muzea švestek, neboť se jedná o místní specialitu a předvedli nám švestku tisíckrát jinak. Většinou šlo o různě dochucené sušené švestky, naši národní úpravu, tj. převod švestek do tekutého stavu tam rovněž znali, ale byla notně v menšině. Po prohlídce jsme popřáli zdatnějším kolegům dobrou cestu a busem jsme dojeli kousek za Barbaste, kde jsme byli ubytováni v areálu lanových sportů. Ještě když jsme stavěli stany se nám občas někdo prohnal po laně nad hlavou, ale po 19. hodině všichni odjeli a my měli klid. K večeři jsme si uklohnili francouzskou konzervu čočku s masem, k tomu jsem ještě ohřál párky, ale většinu jsem musel sníst sám. Bohužel, občas sprchlo, a tak jsme část večera strávili pod přístřeškem u sociálek a hráli si „Kdo je kdo?“ a u toho jsme dostávali vždy po švestce naložené v alkoholu. Zdatní jedinci dorazili bez pohromy, pouze si stěžovali na silný vítr. V noci pak občas sprchlo, kéž by se to vypršelo dopředu.