OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Horní Rýn 1. den, Čt - Pá, 9. - 10. 5.

Sraz byl na parkovišti Galerie Nové Butovice ve 21:00 hod ve čtvrtek 9. 5., autobus byl pro cca 20 lidí, takže naložení kole bylo poměrně rychlé a tak jsme již v cca 21:30 vyrazili na obligátní trasu směr NSR. Po dvou hodinách jízdy jsme tradičně na chvíli zastavili na Rozvadově, po dalších necelých 2 hodinách jsme v Regensburgu vyměnili řidiče, abychom mohli pokračovat pouze s jedním řidičem po celý zbytek zájezdu za dodržení bezpečnostních předpisů. Mnichov jsme tentokrát objížděli po západní straně a po dálnici 96 přímo na západ až do Memmingenu, kde se dálnice stáčí k jihu na Lindau na břehu Bodamského jezera (Z Lindau jsme v roce 2010 odjížděli po absolvování zájezdu Kolem Bodamského jezera). Lindau jsme dosáhli v cca 5:30, pak následoval krátký přejezd  kolem Bregenze přes území Rakouska tak, abychom se vyhnuli placené dálnici,  a rychle do Švýcarska. Po dálnici č. 13 jsme zamířili k jihu a kousek před Churem (Coira) jsme zastavili na parkovišti před poměrně velkým centrem COOP, kde se většina lidí umyla a nasnídala. Tady je třeba podotknout, že již delší dobu poměrně dost pršelo. Po pauze jsme pak pokračovali dál na jih, u obce Tamins jsme sjeli z dálnice na silnici č. 19 a mířili na západ směrem k Oberalppass. V Disentisu jsme na chvíli zastavili na parovišti a průvodce Pavel Herold, se kterým jsme byli v roce 2011 v Alsasku, nás seznámil s variantami pokračování s ohledem na vývoj počasí. Rozhodli jsme se vyjet na Oberalppass, udělat pár fotek, vypustit sjezd na kolech serpentinami z Oberalppass do Disentisu, vypustit terénní část etapy z Disentisu do Ilanz a vrátit se busem zpět po příjezdové trase až do Illanz, kde začíná asfaltová část. Vyjeli jsme tedy nahoru na Oberalppass, kde sněžilo, fučel vichr a teplota byla lehce nad nulou. V rychlosti jsme udělali pár fotek a rychle zpět do busu, do tepla. Pomalu jsme sjížděli serpentinami dolů a kolem poledne jsme dorazili do Ilanz. Autobus zastavil u nádraží, protože jsme předpokládali, že v blízkosti nádraží najdeme nějaký přístřešek, kde bychom se mohli převléknou do cyklistického. Přístřešek jsme našli a za pobavených úsměvů cestujících ve vlacích jsme se na veřejnosti převlékali. Pořád pršelo, teplota kolem 10°C, ale my statečně vyrazili na trasu. Z Ilanz jsme silničkou stoupali cca 12 km až do obce Versam, po levé ruce železniční trať a řeku Rýn, která se v tomto úseku zažezává hluboko do vápencového podloží a tvoří zde kaňon Rinaulta, nazývaný též švýcarský "Grand Canyon".  Z Versamu se pomalu sjíždí na úroveň řeky až do Bonaduz, kde jsme kousek za městečkem přejeli po mostě na druhý břeh. Prokličkovali jsme Reichenau a Tamins a poklidnou jízdou v dešti  podél řeky jsme dojeli do Felsbergu, kde jsme opět přejeli po mostě na druhý břeh. To již bylo do Churu coby kamenem dohodil, za chvilku jsme byli na kraji města a tam jsme dle pokynů nalezli náš dočasný domov - hotel Ibis ve tvaru pyramidy. Dojeli jsme před půl čtvrtou jako jedni z prvních, v nohách cca 34 km, ubytovali jsme se a především jsme si dali horkou sprchu.  Boty a kalhoty jsem měl promočené, ale hlavně tak zmrzlé nohy, že ani nepamatuji. Do šesti jsme relaxovali a v šest jsme s Pavlem a několika dalšími kolegy vyrazili na večeři. Nejblíže byla restaurace Brauerei u pivovaru Calanda a tak jsme tam zapluli. Jídelníček nám předložili omezený na pár jídel, žádná sláva to nebyla - Iva si dala klasický řízek s hranolky, já Cordon-Bleu, ale už jsme jedli lepší jídla. Po večeři jsme ještě chvíli poseděli a po deváté jsme pomalu vyrazili zpět na hotel. V tu dobu již nepršelo a na sobotu předpovídali dokonce i sluníčko.   

  

ZPĚT                                                                             DALŠÍ STRÁNKA