OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jižní Itálie 2. den, 26. 5. 09

Pompeje a Vesuv

Po vydatném spánku jsme měli od 7.15 snídani a v 8.00 hod. jsme odjížděli do Pompejí. Cesta trvala necelou hodinku a to především proto, že se klikatí podél pobřeží sorrentského výběžku. V Pompejích jsme zahájili prohlídku z bočního vchodu u Piazza Anfiteatro, kde na nás již čekal italský profesionální průvodce Pepe, který nás provázel po Pompejích a výklad byl v češtině, sice se silným italským přízvukem, ale klobouk dolů, rozumět mu bylo. Začali jsme hřbitovem, prošli jsme amfiteátr a pak pomalu procházeli různé zajímavé domy. Fronta byla před Lupanare – nevěstincem, což byl domek sice maličký, ale všichni chtěli dovnitř, nejspíše proto, že jednotlivé sexuální polohy byly namalované na zdi, protože v Pompejích bývalo mnoho cizinců a neuměli jazyk, tak si pouze ukázali. Návštěvu jsme pak končili v prostoru bývalého Fora a přilehlých budov. Bohužel Velké divadlo bylo uzavřeno, tak se s námi Pepe rozloučil a mazal někam do stínu, protože bylo kolem poledne a teplota se již přehoupla přes 30°C ve stínu. Opustili jsme areál vykopávek a chvíli volna před příjezdem autobusu jsme strávili v restauraci lehkým občerstvením, ale na jídlo nebylo ani pomyšlení. Kolem 13.00 jsme nasedli do busu a vydali se k Vesuvu, který leží sice jenom 8 km od Pompejí, ale cesta k němu je podstatně delší a složitější. Přestože se jedná o činnou sopku, kterou je potencionálně ohroženo asi 3 mil. lidí především z neapolského zálivu, lidé si na život pod sopkou zvykli a na úpatí se nachází spousta staveb, z nichž část je postavena načerno. Autobusem jsme vyjeli až kam se dalo, na parkovišti jsme vystoupili, zakoupili vstupenky a ke kráteru vystoupali již pěšky, což bylo v tom vedru docela fujtajbl. Obešli jsme a nafotili kráter a cestou dolů jsme zjistili, že je to horší než nahoru, protože to na drobném štěrku dost klouže. Jedna starší paní z našeho zájezdu dokonce trochu zkolabovala, naštěstí až u parkoviště, takže jí v bistru poskytli židli ve stínu a potom jsme ji doprovodili do autobusu- naštěstí to byla jenom chvilková slabost z vedra a potom již byla v pořádku. Upečeni a usmaženi jsme usedli s povděkem do vychlazeného autobusu a vyrazili k dočasnému domovu do Sorrenta, resp. jeho předměstí. Někteří se stihli ještě vykoupat v bazénu, který měl pouze do 19.00 hod., ale na to jsem byl příliš vysušený a líný.

ZPĚT                                                                                             DALŠÍ DEN