OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Jižní Morava v zimě, 12. - 14. 2.

Vyrazili jsme již v pátek brzy odpoledne, abychom se vyhnuli dopravní špičce v Praze a v poklidu jsme zdolávali kilometry dálnice D1. Naštěstí se dalo jet bez větších komplikací a tak jsme zhruba po třech hodinách, již za tmy, minuli Brno, najeli na D2 a na 11. km jsme opustili rychlostní komunikaci a sjeli jsme na zasněžené venkovské silnice. Navigace nás vedla kousek podél dálnice, přejeli jsme po mostě přes autostrádu a najeli na silnici č. 380, ze které jsme za obcí Borkovany odbočili na č. 381, jež nás dovedla až do Dambořic. Serpentiny před obcí jsem sjížděl opravdu krokem, neboť úzké zatáčky a spousty sněhu z nich vytvořily alpskou horskou cestu. Jako cíl jsme měl zadány přímo GPS souřadnice domu, takže nešlo minout. Mimo rodiny - Jarky, Petra a Ondřeje, nás vítala i smečka psů Shi Tzu, čítající sedm jedinců, z toho čtyři štěnátka. Jsou to roztomilí malí čerti, uhlídat je v tomto počtu je téměř nadlidské úsilí. Během popíjení vína a pojídání slaniny a uzeného jsme zavzpomínali na časy již dávno minulé, kdy jsme s Petrem jako vojáci ČSLA bránili naši socialistickou vlast proti imperialistům z Wall Streetu a revanšistům z NSR. Během večera se objevovali příbuzní a známí a dojednávali se podrobnosti sobotní zabíjačky, některé z nich jsem viděl opětovně po třiceti letech, některé jsme poznal nově. Kolem půlnoci, unaven obtížnou jízdou na sněhu, jsem se odebral na lože k odpočinku, abych byl druhý den připraven pomoci dobrou radou. 

Druhý den ráno po snídaní jsem se vypravil zkontrolovat průběh prací. Oba čunící to měli již za sebou, viseli na háku a probíhala jejich očista. Nebudu popisovat jednotlivé činnosti, ale je to opravdu náročná práce jak fyzicky, tak i časově a je vidět snaha o zpravování všech částí čůníka. Celá akce končila kolem 18. hodiny, chvílemi se podílelo i přes deset lidí a výsledkem byly jitrnice, jelita. tlačenky, prejty, škvarky, sádlo a samozřejmě maso. Měli jsme možnost večer a druhý den ochutnat od každého kousek a bylo to vynikající. V průběhu dne jsem fotil některé práce, ale bohužel mi došla paměťová karta, takže fotografií je opravdu pomálu. Co jsem nafotil je v galerii.  Dostal jsem za úkol v  pravidlených intervalech občerstvovat jednotlivé řezníky slivovicou, popřípadě vínem, sám jsem se rovněž nešetřil a málem mne Moraváci dostali. Večer, po večeři, jsem si šel nachvilku narovnat záda, protože jsem odpoledne krájel sádlo na škvarky a zádíčka trochu bolela, ale bohužel jsem tuto fázi nezvládl a upadl do spánku.  Takže dodatečná omluva všem, kteří na mě čekali u večerního stolu. Jedinou výhodou bylo, že jsem byl ráno naprosto střízlivý a schopen beze strachu usednout za volant.

V neděli dopoledne jsme se ještě projeli po Dambořicích, jež jsou mimochodem bohatou obcí díky naležištím nafty v katastru obce. Jarka nám ukázala, co nového se vybudovalo a co se ještě buduje. Zastavili jsme se i u ledové plochy, kde nás dostihl další spolubojovník, který se předchozí den nemohl zůčastnit z důvodz lyžování v Rakousku. Dokončili jsme okruh obcí, poobědvali jsme a ač neradi jsme se pomalu rozloučili. Bylo to krásné setkání po letech a doufám, že se budem vídávat častěji. Cesta domů v neděli odpoledne byla pohodová, za tři a půl hodiny jsme již sledovali olympiádu.

P.S. Výslužku jsme konzumovali celý týden, víno mnohem déle. Mňam, mňam.