OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Neděle, 28. 9.

Rozvrh stejný jako včera, snídaně byla v přízemí našeho penzionu. Kolem čtvrt na jedenáct jsme vyrazili od penzionu opět na Brauneberg, kde vinobraní ještě pokračovalo a tak jsme museli sesednout z kol (vinobraní totiž probíhalo v místě cyklostezkyL)  a opětovně to projít pěšky. Na mnoha lidech bylo vidět, že ještě nešli spát. Zhruba první hodinu cesty byla mlha, ale postupně se rozplývala a opětovně vylezlo sluníčko. Projeli jsme obcí Andel a před polednem jsme dojeli do dvojměstí Bernkastel-Kues, kde především prvně jmenované místo je opravdu historické – spousta hrázděných domů; ty však spíše svědčí o někdejší relativní chudosti a naopak převážně kamenné domy v dalším městě Trarbach jsou pak důkazem bohatství. Bernkastel jsme si prošli, nafotili, dali si na náměstíčku víno a poté jsme přejeli po mostě na druhou stranu do části Kues do areálu hospice sv.Mikuláše, kde je mimo funkčního hospice i rozsáhlá vinotéka, kterou jsme si prohlédli. Chutě jsme si nechali zajít, neboť nás přeci jenom ještě pár kilometrů čekalo. Po půl druhé jsme se vrátili zpět na pravý břeh a pokračovali jsme v cestě podél řeky obklopeni vinicemi. Kolem půl čtvrté jsme dorazili do dvojměstí Traben-Trarbach, kde jsme se u brány na most posadili ve dvoře a dali si Federweisser, neboť do cíle zbývalo již jenom pár kilometrů. Po občerstvovací pauze jsme přejeli přes most na levý břeh a se zastávkou u zdymadel jsme pokračovali až do obce Kövenig, kde jsme přívozem přejeli na druhou stranu do Enkirchu – bylo to takové malé zpestření pro ty, co chtěli. Ubytováni jsme byli v hotelu Loosen, který zabíral snad polovinu domů v ulici. Tentokrát jsme vyfasovali poslední patro bez výtahu, byl to ale regulérní podkrovní byt, plně vybavený – zase škoda, že jenom na jednu noc.  Ubytovali jsme se kolem půl šesté, v nohách cca 45 km, rychle hygienu a dolu do dvora na večeři – naše první teplé jídlo. Poseděli jsme s Luborem, mechanikem Karlem a dalšími kolegy, jídlo jsme měli objednané od rána – Iva guláš s kroketami a já cikánský řízek s hranolky, oboje se salátem. Tentokrát jsem si dal pivo, Iva víno. Poseděli jsme asi do 21:00, odcházeli jsme pomalu jako poslední – žádná veselice.

ZPĚT                                                                                   DALŠÍ  DEN