OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Novohradské Hory 2. den, So 2. 5.

V sobotu jsem ráno vyrazil nakoupit snídani do marketu na náměstí, posnídal jsem a na devátou jsem byl připraven na další cyklistický den. Když jsme se všichni sešli na ulici před penzionem, vyrazili jsme – z kopce dolů kolem Městského Mlýna, první zastávka byla v autokempu Veveří, kde byli kolegové ubytováni při poslední návštěvě, a poté lesem, loukou (místy notně podmáčenou ze včerejšího slejváku) až do obce Šejby. První cíl byl penzion Žofín a cest k němu několik – Vráťa vybral podle cykloatlasu trasu č. 80, tzv. Hovohradský okruh, který právě za obcí Šejby pokračoval lesem prudce do kopce. Když jsem viděl na mapě, jak jsou vrstevnice blízko sebe a cesta vede kolmo na ně, hledal jsem alternativu a našel jsem ji v klidné asfaltované cestě ze Šejb do Dobré Vody (cyklostezka 1048). Zde jsem se napojil na silnici, která byla až do Hojné Vody (cca 1,5 km) docela prudká, ale dalo se.  Odtud pak již většinou z kopce přes Staré Hutě do Černého Údolí. Odtud mě navigace hnala dál po hlavní přes most a doleva, takže jsem si ve skutečnosti asi 5 km zajel, protože na Žofín vedla přímá cesta z Černého Údolí.  K penzionu Lesovna Žofín jsem dojel těsně po poledni, ostatní již byli usazeni u stolu, ale zatím si objednali pouze pití, takže jsem se o tolik neopozdil. Jídlo bylo dobré a ve srovnání s restaurací na radnici v Nových Hradech i rychlé. Navíc jsme zjistili, že na druhé straně jídelního lístku inzerují možnost objednat si 24 hodin předem krůtu, lososa, sele apod. A tak slovo dalo slovo a na neděli na poledne jsme si objednali sele (cca 10 kg) s knedlíky a se zelím. No hrůza.  Po dobrém obědě se již nikomu nechtělo na okruh okolo Žofínského pralesa a tak jsme se vydali na zpáteční cestu. Do Hojné Vody to bylo trochu do kopce, tam jsme se trochu občerstvili a čekal nás sjezd přes Dobrou Vodu až do Horní Stropnice. Odtud jsem pokračoval dle navigace směrem k Humenici, kde jsem se napojil na včerejší trasu; ostatní jeli trochu jinak, z kopce do kopce a po poli, ale kousek za přehradní hrází u Cuknštejnu jsme se zase setkali. Sjeli jsme lázeňským budovám, kde zbytek nejvěrnějších dal poslední občerstvovací – Pavla s Markétou nějaký pohár, a pak jsme pomalu dojeli do města a jako včera prudkou Údolskou ulicí nahoru na náměstí a do penzionu. Tentokrát nepršelo a tak to bylo o to jednodušší. Bylo dost času na provedení očisty, před večeří jsme se sešli ještě na pokoji a popili jsme z lahve Tullamore Dew a pak opět na radnici na večeři. Zbytek večera pak proběhl dle včerejšího scénáře, snad jen s tím rozdílem, že některé tvrdší povahy vyrazili ještě na nějakou diskotéku a v noci měli trochu problémy dostat se do baráku, Ale to znám jenom z doslechu.

ZPĚT                                                                                             DALŠÍ DEN