Okolo Bodamského jezera 1. den, Ne 25. 7.
Ráno kolem 9.00 jsme dorazli na místo - první naší zastávkou bylo městečko Meersburg. Zaparkovali jsme na parkovišti u přístaviště trajektů do Konstanz, která byla vidět naproti přes jezero, vyndali jsme a zkompletovali kola (do malého přívěsu se musela sundat přední kola), dostali jsme první mapy a instrukce a vydali se na pěší prohlídku Meersburgu. Prošli jsme se pouze hlavní ulicí, protože chůze mi dělala pořád ještě problémy, na konci jsme si v kavárně na molu dali ranní kávu, cestou jsme samozřejmě udělali pár fotek a zpátky k autobusu. Ten mezitím musel přeparkovat, aby nezabíral tolik místa, převlékli jsme se do cyklistického a krátce po poledni jsme začali ukrajovat první kilometry. Projeli jsme Unteruhldingen, v Birnau jsme si nafotili kostelík na kopci za tratí a dojeli jsme (pořád po cyklostezce!) do Überlingen, kde bylo domluveno, že mezi 14. - 16. hodinou bude za městem čekat autobus, kdyby něco. Protože bylo teprve něco kolem 13. hodiny, pěšky jsme prošli centrem, nafotili co se dalo a na nábřeží jsme v jedné restauraci chytili volné místo a naobědvali jsme se - pouze lehké jídlo ze salátu, já měl k tomu grilovanou bílou klobásu. Po oběde jsme pokračovali v cestě, autobus jsme však nenašli a tak jsme jeli dál na Bodman-Ludwigshafen. Během cesty jsme narazili na náš odstavený autobus, který předtím v Überlingen neměl kde zaparkovat, dali jsme si jedno pivo napůl, vzal jsem si pokračovací mapu , kterou jsem předtím v busu zapoměl a šlapali jsme dál. Za Bodmanem jsme museli trefit na cyklostezku, která nás měla dovést do Radolfzell mezi kopci, což se povedlo, stoupání bylo mírné a do Radolfzell jsme jeli hezky z kopce. Tady jsme zase museli odbočit správně na Markenfingem, což se i díky navigaci povedlo - v těchto místech bylo značení cyklostezek poněkud zmatečné. Prokličkovali jsme správně, dokopečka přes dálnici a lesem nahoru a kolem 18. hodiny jsme dorazili do penzionu Landgasthaus Mindelsee v Gemeinwerku. Ubytování bylo super, jediné co jsem postrádal bylo wifi připojení, ale není každý den neděle. Dali jsme si ještě kafe, pivo a pohár s čerstvými jahodami, Jakubovi jsme telefonicky popřáli k svátku, Martina jsme zastihli ve vlaku cestou z Vídně a potom již hurá na pokoj. Dojedli jsme zbytky z Čech, dali sprchu, pobral jsem všemožné léky, nechal se namasírovat různými regeneračními mastičkami a naprosto zničený jsem padl za vlast. A to jsme měli za sebou jen 45 km!