So, 3. 10.
V sobotu ráno před devátou nás dodávka CK Rubikon naložila na D8 na poslední pumpě před hranicemi, mimo průvodce Lubora a řidiče a mechanika Lukáše, jel ještě jeden manželský pár z Českých Budějovic, takže sestava více než komorní. Zhruba za hodinu jsme dorazili na zámek Moritzburg, známý z dnes již kultovní pohádky o Popelce. Po vyložení kol jsme se vydali na prohlídku zámku, který jsme si obešli a nafotili a zhruba kolem 11. hodiny jsme vyrazili na cestu. Jeli jsme s Luborem a tak jsme se nemuseli starat o sledování mapy. Trochu jsme si sice zajeli, ale nakonec jsme sjeli z kopců dolů, projeli Radebeulem k řece a tam, na Labské cyklostezce, již nebylo co řešit. Po třech kilometrech jsme se dostali do místa, kde jsme na jaře přejeli po mostě a tak následujících cca 12 km až do Míšně bylo totožných s těmi jarními. V Míšni na nábřeží jsme minuli místo, kde jsme na jaře končili, ale tentokrát jsme frčeli dál. Jménem upoutala obec Zadel, o kus dál, v Nieschütz, probíhalo vinobraní a my jsme museli kvůli množství návštěvníků sesednout z kol a projít pěšky mezi stánky. Další obcí byl Diesbar - Seusslitz, kde jsme původně měli nocovat, ale díky vinobraní byly všechny obytovací kapacity již dávno dopředu vyčerpané. Takže nyní zde čekala dodávka, kterou jsme našli zaparkovanou vedle cyklostezky a tak jsme si u ní nechali kola a šli se podívat k těm několika stánkům, které představovaly vinobraní. Dali jsme si zvěřinovou klobásu, já pivo, Iva pochybný burčák, zde zvaný Fedeweiser. Času bylo dost, nikam jsme nespěchali, Lubor vyrazil na další cestu bez nás a my jsme také po půl čtvrté vyjeli. Na hotel zbývalo cca 12 km, slabá hodinka. Jeli jsme tedy lážo plážo, ne jako s Luborem, kdy jsme to valili, abychom ho nezdržovali. Projeli jsme obcemi Merschwitz, Leckwitz a Nünschritz a před 17. hodinou jsme dorazili do Moritz, kde jsme u silnice našli stejnojmenný hotel. Na parkovišti již čekal Lubor s Lukášem, po nějaké době dorazili i naši kolegové a tak jsme se kole půl šesté ubytovali a na půl sedmou jsme vyrazili navečeři. Vzhledem k tomu, že zde byla svatba (stejně tak i na jaře v Heidenau), jsme museli na jídlo čekat déle, ale nebylo kam spěchat. Nakonec jsme si pochutnali a kolem desáté jsme šli spát.