OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Neziderské jezero 3. den, So 29. 9.

V sobotu jsem posnídal řízky z domova, které jsem si ohřál v mikrovlnce a opět kolem osmé malý briefing a v půl deváté odjezd tentokrát na západní břeh Neziderského jezera. Autobus zastavil ještě na maďarské straně ve městě Fertörákos, kde jsme na parkovišti u hotelu složili kola a společně s Markétkou a velkou skupinou kolegů jsme vyrazili směrem na sever k hranici a Rakouskem. Zbytek pak se Štefanem jel trochu jinou cestou, ale sešli jsme se na hranici v místě zvaném Paneuropäisches Piknik, což je památník na rok 1989 a rušení železné opony. Počasí nebylo nic moc, občas spadlo i pár kapek a já se jenom modlil, aby nepršelo, protože jsem si myslel, že bude hezky, jako včera, a tak jsem si nevzal ani bundu do deště.  Od památníku jsme se vydali cyklostezkou B 31 vedoucí na severozápad k městečku Siegendorf, po pár kilometrech jsme však odbočili doprava na sever, směr St. Margharethen. Tady jsme si na náměstí prohlédli kostel, opět nás dojel Štefan se svojí skupinou. My jsme pokračovali dál, po chvilce jsme se však oddělili od houfu a s Janou a Mirkem zamířili přímo dál na sever do městečka Oslip, kde nám Štefan doporučil restauraci Storchmühle – Čapí mlýn. Vynechali jsme tedy cestu do kopce do lomu v St. Margarethen a po cca 20 minutách jsme dorazili do Oslipu, kde nalézt restauraci nebyl problém, neboť cesta k ní byla dobře značená. Byla to krásná starobylá budova, nikdo tam nebyl a my si objednali burgenlandské speciality - já měl schpätzle zapékané se šunkou a sýrem, i ostatní si vybrali dobře, bylo to opravdu moc dobré. Mimo cca 5 lidí již nikdo jiný z našeho zájezdu nedorazil, jak jsme se později dozvěděli, tak je Štefan vzal do nějaké restaurace v Rustu. Po dobrém obědě jsme pokračovali v cestě, hned za Oslipem byl kopec jako kráva, pak už to šlo, sjeli jsme do Rustu, projeli jím až na okraj a zamířili do přístavu. Udělali jsme pár fotek a vydali se podél jezera na jih na Mörbich. Cestou jsme se sjeli se Štefanovou skupinou, kterou jsme potkali u ohrady s chlupatými prasátky. Společně jsme pak v Mörbichi navštívili přístaviště, kde kromě trajektů bylo i divadlo na břehu jezera. Z Mörbiche to již bylo k autobusu pár kilometrů, i když občas pěkně do kopce. Časy stejné jako včera, po půl čtvrté odjezd, několik jedinců pokračovalo domů na kole (dalších cca 30 km), nám však dnešních 42 km již stačilo. Po návratu jsme opět vyrazili do lázní, nejteplejší bazén byl narvaný a tak jsme většinu času byli v tom o dva stupně chladnějším (34-36°C). Občas si zapršelo, ale to nám nijak nevadilo, i když bazény byly venkovní – v těch uvnitř se nedalo dýchat. Z lázní jsme zamířili v naší osvědčené čtveřici do restaurace Tornacos, kde jsme si s Ivou dali talíř pro dvě osoby – různé druhy masa, rýže, šťouchané brambory, houbová omáčka.  Bylo to výborné, ale bylo toho moc. Po deváté jsme se vydali domů, naštěstí již nepršelo a v noci nám to nevadilo.  

ZPĚT                                                                                           DALŠÍ DEN