Solná komora 3. den, sobota 10. 5. 

Snídaně v 7:30, před devátou odjezd autobusem k jezeru Grundlsee. Cesta nám trvala něco přes hodinu, občas sprchlo, válely se mraky a cáry mlhy avšak Lubor byl přesto všechno optimistický, co se počasí týče. Ujišťoval nás, že všechny servery, které sledoval, hlásily během dopoledne pěkné počasí, které by mělo vydržet až do večera, než opět přijde déšť. K jezeru jsme dorazili krátce po desáté, celé jsme ho objeli od západu k severovýchodnímu konci a na parkovišti na břehu jezera v obci Gössl jsme za mírného mrholení vyložili kola. Lubor udělal stručný briefing, kde nás seznámil s trasou a případnými variantami a my jsme kolem 10:45 pomalu vyrazili. Nejprve jsme lesní cestou dojeli mírně do kopečka k jezeru Toplitzsee, udělali pár fotek a po asfaltce jsme se vrátili k jezeru Grundlsee, které jsme objížděli po jeho severním břehu. Počasí se opravdu umoudřilo, žádný déšť, naopak se objevilo sluníčko. Lubore, jsi kouzelník!  Kolem říčky Grundelseer Traun jsme mírně z kopečka sjeli do Bad Aussee, kterým jsme pomalu projeli, něco nafotili a vydali jsme se k nádraží, což byl další záchytný bod. Kousek za nádražím cesta stoupala do sakra prudkého kopce, co jsem viděl, tak všichni tlačili. Tento prďák měl něco přes kilometr, navíc byl ještě prodloužen objížďkou přes kopec. Po vrcholu objížďky následoval prudký sjezd na původní silničku, pár kilometrů po mírně houpavé rovince, kde byla možnost sjet dolu k řece a železnici, kde se nacházela poměrně nová cyklostezka, na kterou jsem Lubora (při vší skromnosti) upozornil já, protože jsem ji objevil na netu, když jsem si hledal informace o zájezdu. My jsme však jeli po původní trase, odkud byly nádherné výhledy a která končila prudkým sjezdem – nejprve 23 %, později 14 %. Brzdit, brzdit, brzdit! Ale jo, zvládli jsme to bez problémů a dole jsme zatočili doleva na cyklostezku vedoucí po břehu jezera Hallstättersee a pomalu jsme se blížili k Hallstattu, který je turistickou atrakcí a taky to tam podle toho vypadalo. Museli jsme z kol a pěšky jsme se proplétali mezi davy turistů, fotili jsme, co se dalo, ale bylo málo místa, protože městečko je na úzkém břehu jezera mezi vodou a skálou, silnička skrz město je pro normální dopravu uzavřena, ta je vedena tunelem kolem města (podobně to bylo i včera v St. Wolfgangu).  Když jsme konečně mohli nasednout na kola, vyjeli jsme z města a pokračovali v cestě kolem jezera. Ve chvíli, kdy jsme minuli odbočku doleva na Gosau, tak po pár set metrech jsme zastavili kolem 14:30 na parkovišti u našeho autobusu. Byli jsme zhruba v polovině (cca 36 km) a občerstvení přišlo vhod. Dal jsem si plzničku a tyčinku, Iva nějaký ananasový Radler. Půlhodinku jsme si poseděli a poté vyrazili na druhou polovinu, Počasí bylo parádní, sluníčko svítili, pohoda. Na konci jezera jsme projeli další obcí s názvem Au, a podél vodního toku Traun jsme po proudu projeli Bad Goisern a zhruba 5 kilometrů před Bad Ischl jsme přejeli vlevo přes řeku i přes trať, vyhoupli se do kopečka a lesem jsme se již blížili k Bad Ischl. Přijeli jsme tentokrát od jihovýchodu a cestou kolem hipodromu jsme se ocitli na nábřežní promenádě, kde jsme to již znali ze včerejška. Na rozdíl od včerejška byly kavárny plné lidí, a protože jsme v podstatě projížděli mezi stoly, museli jsme opatrně, protože většina hostů byla staršího věku. Začalo trochu poprchávat a Iva chtěla raději než do kavárny pokračovat v cestě. Otočili jsme tedy zpět a stejnou cestou jako včera, tzn. vytlačit kola do prudkého stoupání na kraji města jsme mířili k dočasnému domovu. Mírné pohoupání na rovince v kopečcích, sjezd z Lindau do Ramsau, podjet hlavní a pořád rovně na Strobl. Cesta měla být jasná, ale v jednu chvíli jsem se nechal zmást nějakou jinou šipkou a najeli jsme na turistickou stezku, která vedla lesem a bylo na ní pár kopečků.  Směr byl ale dobrý a tak jsme statečně šlapali po kamenité cestě, až jsme se ocitli zase na silničce a nabrali jsme kurz na Strobl. Dojeli jsme do městečka a na břehu jezera jsme si dali obligátní kafe a pivo, chvíli poseděli na sluníčku a poté vyrazili na závěrečnou pasáž. Kousek od restaurace jsme najeli na cyklostezku vedoucí k našemu hotelu, přibrzdili jsme u závory, kterou včera Iva nabourala a já ji (je) zvěčnil na památku této naštěstí beznásledkové nehody. Do hotelu to bylo již jenom pár kilometrů a tak jsme po 18. hodině dorazili po ujetí cca 71 km.  Opatrně vysprchovat, abychom minimalizovali úklid koupelny a hurá na večeři – hlad jsem měl jako vlk. Dal jsem si opětovně Grillteller, Iva Wiener Schitzel, spokojenost. Chvíli jsme poseděli, ale 70 km neujedeme každý den a tak jsme se po půl desáté vrátili na pokoj.

ZPĚT                                                                                DALŠÍ DEN