Alsasko 2. den, Po 26. 9.

Snídaně v hotelu Colbert se nedala srovnat se snídaněmi v Německu – byla poměrně jednoduchá, pár koleček jednoho či dvou druhů salámu, džemy másla, no žádná sláva, ale stačilo to. Po snídani jsme vše sbalili, naložili do busu a hromadně jsme projeli Colmarem vedeni průvodcem Pavlem směrem na severozápad do obce Ingersheim. Odtud jsme již individuálně pokračovali po silnici s poněkud nepříjemným provozem do Kaysersberg, což je malebné městečko. Prošli jsme jím tam a zpět, udělali pár fotek a vyrazili dál, směrem na Kientzheim. Těsně před ním jsme odbočili z hlavní na polní cestu, která nás vedla vzhůru vinicemi. Kopec to byl pěkný a kupodivu se mi ho podařilo celý vyšlapat. Zhruba v polovině kopce jsme najeli opět na asfalt a silničkou obklopenou vinicemi jsme dojeli do Riquewihr, opět krásně zachovalé středověké městečko. Iva si dala trochu burčáku, pomalu jsme procházeli mezi nádhernými starobylými domy a sekali jednu fotku za druhou. Nakonec jsme prošli dolů po hlavní třídě a na konci městečka nasedli na kola a pokračovali dál. Po poledni jsme dorazili do Ribeauvillé, kde jsme si na doporučení průvodce chtěli koupit nějaké místní víno, bohužel jim začala polední dvouhodinová přestávka a tak jsme se vydali bez kol (nechali jsme je u čekajícího autobusu) na procházku městem. Fotogenické staré hrázděné domy lemovali celou hlavní třídu, takže foťák nezahálel. Ve dvě hodiny otevřeli prodejnu místních výrobků, koupili jsme karton se čtyřmi alsaskými víny, uložili jsme jej do autobusu a pokračovali jsme v cestě. Chvílemi po cyklostezce, chvílemi po místních silničkách jsme postupně projeli Kintzheim, Chateunois, Dambach, Eichhoffen a poklidným tempem jsme před šestou dorazili do městečka Barr, kde jsme měli strávit dvě noci. Dle ranních instrukcí jsme se po příjezdu od jihu stočili na západ a začali jsme hledat náš hotel Saint Ulrich. Našli jsme několik malých směrovek a od té poslední pak cesta stoupala do kopečka, Po nějaké době jsme došli k přesvědčení, že jsme asi hotel minuli a vrátili jsme se dolů k poslední směrovce. Pokoušel jsem se najít hotel pomocí navigace, ta ukazovala, že jsme ho již minuli a tak jsme jeli opět vzhůru do kopce, tentokrát o něco výš, než poprvé. Nakonec jsme zastavili u dvou mužů a německy jsme se zeptali na hotel. Ukázali nám, že máme pokračovat pořád do kopce a tak jsme jeli. Pomalu jsme vyjížděli z města a tak jsme opět otočili zpět dolů. Než Iva stačila postřehnout, zatočil jsem prozkoumat jednu uličku a když jsem se vrátil zpět na hlavní, byla pryč. Na řadu přišel mobil, po spojení jsem ho držel raději dále od ucha, neboť Iva byla opět dole na poslední směrovce. Vyrazil jsem jí tedy dolů naproti, cestou jsem zastavil u nějaké paní a opětovně jsem se německy zeptal na cestu – i ona mě posílala nahoru do kopce. Požádal jsem o vodu do lahve, ochotně mi ji doplnila a mezitím mě minul mechanik zájezdu se svojí partnerkou a za nimi Iva  - beze slov. Vydal jsem se tedy za nimi a na potřetí jsme dorazili k autobusu zaparkovanému dole pod hotelem. V hotelu se nevařilo, pouze dělali snídaně, a vzhledem k tomu, jak jsme ho hledali, jsme se vydali ze všech fyzických a psychických sil a rozhodli jsme se, že dolů do města již nepojedeme. Koupili jsme si tedy v autobusu piva a k večeři jsme si dali staré bagety a kus trvanlivého salámu. Bydleli jsme v patře, bylo to jako řadové chatičky, postele byli po schodech nahoru do patra, no ohromná romantika. Když to sečtu, tak najeto cca 62 km a nastoupáno 600 m.

ZPĚT                                                                                     DALŠÍ DEN