Burgundsko 4. den, St 11. 9.

Na snídani jsme se trochu zdrželi, protože v hotelu byl i celý zájezd švédských důchodců a tak u snídaně bylo nabito. Iva měla stále zablokovaný krk a tak se rozhodla nejet na kole, pouze autobusem tam a zpět. Kolem půl desáté jsme nasedli do autobusu a odjeli směrem na sever do asi 30 km vzdálené obce Vougeot, kde jsme sundali kola a rozjeli jsme se do všech směrů. Já zajel do obce vyfotit si místní zámek uprostřed vinic a poté jsem se ten kousek vrátil zpět a pokračoval jsem na východ po klidných silničkách směrem na opatství Abbaye de Citeaux. Mírně pršelo a mně, jelikož jsem jel naboso pouze v sandálech, docela mrzly nohy. Zhruba po hodině jsem dorazil do opatství, zamknul jsem kolo pod střechou u parkoviště a vyrazil na prohlídku alespoň veřejně přístupné části dodnes fungujícího cisterciánského kláštera. Kousek pěšky a pak krátká prohlídka prostor, kde na panelech byl zobrazen postupně denní rozvrh činností mnichů. Cestou zpět na parkoviště jsem telefonoval s Martinem a náhle jsem zjistil, že nemám klíče od zamčeného kola. Vrátil jsem se tedy zpět do budovy s výstavou, cestou jsem kontroloval zem pod sebou, požádal jsem ostatní kolegy ze zájezdu o pomoc a zpět ke kolu jsem se vracel zase jinou cestou, tou kterou jsem šel původně. Nic, a rovněž nikdo z kolegů nic nenašel. Jiřina mi zapůjčila kousek plátku pilky na železo a za pomoci jednoho z řidičů našeho autobusu jsme se jali přeřezávat řetěz, respektive lanko zámku na kolo. Moc to nešlo a tak se někdo vydal do opatství půjčit si štípací kleště a v klášterní prodejně sýrů mu podali můj klíček od kola, který někdo našel. Takže jsem byl nakonec zachráněn, později jsem zjistil, že inkriminovaná kapsa nebyla z výroby dokončena – chyběla část švu a tou dírkou my klíček vypadl. Konec dobrý, všechno dobré a navíc přestalo pršet. Vyrazil jsem pomalu na další cestu a to směrem na Nuits-St-Georges, což bylo dalších cca 10 km. Do městečka jsem dorazil kolem půl druhé a tak jsem na Náměstí Republiky usedl v Café du Centre  a dal jsem si norský salát, kde mimo zeleniny bylo i několik pěkných plátků uzeného lososa a kolečka opečených brambor, k tomu samozřejmě červené víno, no lahoda. Před půl třetí jsem se vydal opět na trasu, zvolil jsem cestu nejmenšího odporu a coural jsem se v pásu mez dálnicí, železnicí a hlavní silnicí po klidných silničkách mezi vinicemi a poli, kochačka, na pohodu.  Vzhledem k tomu, že jsem měl dost času, rozhodl jsem se navštívit muzeum v městečku Savingy, které leželo kousek mimo moji trasu, U obce Chorey jsem si trochu zajel a tak jsem musel kousek zpět, překřižovat hlavní silnici a lehce do kopečka do Savigny-les-Beaune, kde se v zámeckém areálu, ale i v zámku samotném, nacházelo muzeum všemožné techniky. Nejprve v patře budovy byla sbírka závodních vozů Abarth , venku a v dalších halách se pak nacházely traktory, letadla, hasičské vozy a v zámku ještě spousta motorek a modelů všeho možného. No docela síla jak je trochu vidět z fotodokumentace. Po prohlídce jsem pak již zamířil přímo do hotelu Ibis v Beaune, kam jsem dorazil okolo páté hodiny odpolední jako jeden z posledních. Najeto necelých 60 km víceméně po rovině, pohoda. Večer po brífinku jsme opět nakráčeli na večeři, jako předkrm byl nějaký salát, hlavní jídlo krůtí kousky a zákusek barevně řešený pudink. A opět trochu vína, když jsme v tom Burgundsku.

ZPĚT                                                                                        DALŠÍ DEN