OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Pondělí, 6. 9.

Ráno nás autobus odvezl do světoznámého biatlonového střediska Anterselva, kde jsme zahájili naše cykloputování. Kdo chtěl, mohli vyrazit rovnou dolů do Rasunu, variantně byla možnost objet jezero Anterselva a vystoupat na rakouskou hranici. Tuto možnost jsme zvolili i my, byl to prďák, sežralo to 40 % kapacity baterie. V sedle Stalle ve výšce 2052 m n. m. jsme udělali pár fotek a vydali se opatrně dolů. Cesta zpět k jezeru je úzká a pouští se na ní vždy pouze jednou za hodinu v jednom směru – od půl do tři čtvrtě nahoru a v celou do čtvrt dolů. U jezera, kde jsme si před osmi lety v restauraci dávali pivo, jsme udělali pár fotek a pokračovali kolem něj k biatlonovému stadionu a dolů z kopce až do Rasunu, kde čekal autobus. (před 8 roky jsme tuto trasu absolvovali na normálních kolech ale opačně – do kopce!) Dali jsme si pivo u autobusu a vyjeli směrem na Olang, který jsme projeli a dojeli k jezeru Olang a podél něj dozadu kousek od hotelu, kde jsme tenkrát bydleli. Po pár kilometrech po cyklostezce jsme dorazili na rozcestí, kde jsme odbočili k hotelu Waldbrunn, našemu zimnímu ubytování posledních let. Jeden z bratrů-majitelů byl přítomen, setkání bylo srdečné, pohostil nás pivem a kávou a já doufám, že v březnu dorazíme na lyže. Stoupání k hotýlku nás stálo opět značnou energii, je hodně prudké, naštěstí krátké. Sjeli jsme zpět dolů na cyklostezku a vyrazili na Toblach. Cca 7 km před Toblachem mě došla baterie, a tak jsem jel zbytek trasy za své a jakmile bylo nějaké stoupání, musel jsem tlačit. To byla jediná kaňka na jinak skvělém výletu, cca 57 km za bezvadného slunečného počasí.

ZPĚT                                                                DALŠÍ STRÁNKA

Po přiložení kurzoru a kliknutí na jednotlivé etapy se zobrazí informace o etapě