OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Korčula, 24. 5. – 2. 6. 2019

Na Korčule jsme strávili dva týdny dovolené v letech 1998 a 1999 vždy po týdnu, poprvé u Marka přímo u moře a podruhé u jeho sestry kousek výš na stráni. V té době jsme měli ostrov také projetý po hlavní silnici od Korčuly po Vela Luka. Takže to pro nás byla srdeční záležitost, vrátit se po 20 letech na místa, kde se nám hodně líbilo.

Putování jsme začali v pátek odjezdem z domova již ve 3.30 hod. ráno, abychom ve 4.45 přesedli u zličínské Ikea do mikrobusu s vozíkem. Na Chodově jsme nabrali ještě jedny manžele a pokračovali jsme do Brna, kde jsme měli nastoupit do autobusu jedoucího z Ostravy. Bohužel nás zacpaná dálnice zdržela téměř o dvě hodiny a celý zájezd tak na nás v Brně čekal. Přenesli jsme si kufry do busu, kola do vleku a vyrazili. Po trase Vídeň-Graz-Maribor-Záhřeb jsme navečer dorazili do Zadaru, kde jsme se ubytovali v hotelu Porto. Ráno po snídani jsme pak pokračovali v cestě, nejprve vnitrozemím po dálnici, která končí před Ploče a odtud pak již starou dobrou Jadranskou magistrálou po pobřeží. Ve Stonu jsme najeli na poloostrov Pelješac, udělali jsme zde pauzu a pak skrz celý Pelješac až do Orebiče na trajekt na Korčulu. I Pelješac jsme před 20 lety dobře znali, 3x jsme byli v místě zvaném Dingač (je to název i tamního slavného vína), kam se dá dostat tunýlkem z obce Potomje.

Na Korčule nám pak od trajektu na hotel trvala cesta asi ¾ hodiny, a tak jsme se kolem 17. hodiny ubytovali v hotelu Aminess Lume v obci Brna na jižním pobřeží zhruba v polovině ostrova. Hotel je ve stráni, takže všechny pokoje jsou směrem na moře, snídaně i večeře byly formou bufetu, a tak nehrozila ztráta hmotnosti, spíše naopak.

                                                                                DALŠÍ STRÁNKA