OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Sobota, 6. 6. 

Ráno po půl deváté nás Honza naložil na D8 na poslední pumpě před německými hranicemi. K našemu překvapení jeli dva průvodci - Lubor i Pavel, ale známe je oba, takže dokonalé vedení bylo zajištěno. Mimo mě a Ivy jely ještě tři mladé dívky, pro které to byl první organizovaný cyklistický zájezd, neboť doposud jezdili pouze individuálně. Ideální komorní sestava. Před půl jedenáctou jsem dorazili do Hoyerswerdy k hotelu Achat, kde jsme nocovali i minulý rok. Jelikož bylo ještě brzo, dali nám k dispozici jeden pokoj, abychom se mohli převléknout do cyklistického. Poté nás Honza převezl asi dvacet km od hotelu do obce Bluno, kde jsme začali naši jezerní jízdu. Všichni společně jsme sjeli k jezeru Blunoer Südsee a jeli jsme cyklostezkou po severním břehu. Toto jezero není přístupné veřejnosti, pořád se teprve napouští. Po pár kilometrech jsme dojeli k jezeru Partwitzer See a to již bylo vidět čilý ruch na hladině - plachetnice, motorové čluny, koupající se návštěvníci. Za dalších pár kilometrů jsme dojeli k jezeru Sedlitzer See (opět uzavřeno pro veřejnost), kde se naše cesty rozdělily - Lubor s Pavlem pokračovali v objíždění Sedlitzer See a poté do Senftenbergu, my a děvčata jsme zvolili trasu přímo na jih mezi oběma jezery. V příšerném vedru (předpověď byla až 35°C) jsme podél jezera pokračovali pohodovou jízdou. Nafotili jsme stavědla mezi jezery - nejprve Rosendorfer Kanal mezi Partwitzer See a Sedlitzer See a po pár kilometrech Sornoer Kanal mezi Sedlitzer See a Geierswalder See. Po dokončení napouštění Sedlitzer See se počítá s lodním provozem mezi těmito jezery, tak jako je to již u některých jiných. Zastavili jsme se ve vesničce Kleinkoschen, kde jsme si v pivní zahradě vychutnali studené pivo, neboť voda v našich cyklistických lahvích dosahovala teploty ranní kávy. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali k jezeru Geierswalder See podél jehož jižního břehu jsme dojeli k přístavištím lodí , kde jsme si v restauraci u majáku dali opět pivo a trochu jsme se i najedli. Čekal nás poslední úsek cesty a ve chvíli, kdy jsme opouštěli břeh jezera, zjistili jsme, že jsme v místech, kde jsme jeli již loni. Stezka vedla lesem a za podjezdem pod silnicí byla vloni přerušena a my se museli vracet a hledat alternativní cestu. Letos byl můstek přes řeku Schwaze Elster zprovozněn, ale na druhé straně byly ukazatele na všechny možné obce, jenom na Hoyerswerdu chyběl. Kde asi soudruzi z NDR udělali chybu? Vydali jsme se tedy po břehu řeky, kde byla šotolinová cesta, na druhém břehu vedla silnice, po které jsme jeli vloni, takže směr jsme měli správný. Když jsme po pár kilometrech dojeli k mostu, tak se objevilo cykloznačení na Hoyerswerdu, ale pro změnu bylo přeškrtané a tak jsme zvolili jako cestu nejmenšího odporu, cestu po silnici, která nebyla příliš frekventovaná - kdy by taky v tom vedru někam jezdil! Na hranici města jsme pak již opět najeli na cyklostezku a po té jsme po cca 40 km asi v půl páté dorazili na hotel. Nejprve jsme si dali pivo v sousední restauraci a poté se šli ubytovat. Pokoj jsme sice dostali, ale všechny věci jsme měli na provizorním pokoji spolu s věcmi ostatních a tak až když dorazil Lubor s Pavlem, dokončili jsme plnohodnotně ubytování. Večer jsme pak vyrazili za ostatními do řecké restaurace, ale bohužel jsme ji nenašli a tak jsme den ukončili pivem z hotelové pípy. 

 

ZPĚT                                                                    DALŠÍ DEN