OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Pondělí, 29. 9.

Snídaně byla již na sedmou, briefing v 8:00 a po něm hned odjezd, neboť nás čekalo 30 km, ale s časovým omezením - být do 11:30 v Ediger-Elleru, abychom odjeli ve 12:30. Takže jsme vyrazili do mlhy, doufajíce v její brzké rozplynutí. První zastávku jsme udělali v Pünderichu, jednak kvůli hrázděným domům hned u cyklostezky a jednak kvůli fotkám Marienburgu, klášteru vypínajícím se na levém břehu nad řekou. Meandr Mosely se v těchto místech nálevkovitě zužuje a šíje mezi řekou je pouze pár set metrů (viz pohled na mapu!). Další zastávka na focení byla ve městečku Zell, kousek za ním jsme pak viděli opět Marienburg, tentokrát z druhé strany.  Pak jsme pokračovali až k Bullay, kde jsme přejeli po dvoupodlažním mostě na levý břeh a po něm až do Bremm – kousek za městem pak začíná nejstrmější vinice v Evropě – Calmont. Je to docela síla, nechtěl bych tam lézt. Potom již zbýval kousek do Ediger-Eller, kde byl autobus zaparkovaný na parkovišti před vinařstvím a distilerií Stephan Treis.  Přijeli jsme včas a tak jsme se převlékli do civilu a zašli nakoupit nějaké víno, já jsem si dal ještě poslední Federweisser, ještě společné foto a načas, v půl jedné, jsme vyrazili na cestu k domovu. Cesta byla v pohodě, do Prahy jsme přijeli dle Lubora v rekordním čase těsně po 21:30, Martin již čekal a tak jsme kolem jedenácté byli doma.

Co na závěr? Díky profesionální přípravě, Luborovu dokonalému vedení a skvělému počasí se jednalo o jeden z nejvydařenějších zájezdů. A teď ještě Tokaj, tak uvidíme, jestli vydrží počasí.

ZPĚT                                                                                  NA ZAČÁTEK