Čt, 18. 8.

Ráno s námi autobus zamířil na sever do kopců a vyvezl nás téměř o 1 000 m výš do známého hlavně zimního letoviska Rogla, které je sice vzdálené jen cca 20 km, ale než tam autobus vyšplhal, bylo to určitě 45 minut. Na parkovišti jsme si vzali kola a popojeli jsme ještě kousek výš, abychom dojeli až do centra sportovní obce a viděli alespoň část zimních areálů. Otočili jsme se zpět a projížděli kolem lyžařských vleků a ve chvíli, kdy silnice začala klesat se vlevo v lese objevila stavba typu „v korunách stromů“, kterou prý stavěla česká firma. My jsme však pokračovali v místy prudkém klesání po nepříliš dobré silnici (v jednom místě probíhaly mohutné opravy a doprava byla řízena semaforem) cca 8 km, než jsme odbočili z této hlavní komunikace doleva na poklidnou silničku. Zároveň od této chvíle začali Ivě problémy s baterií, občas proud byl, občas ne. Naštěstí se to vždy uvedlo do provozuschopného stavu, přetrvávalo to i druhý den, ale oba poslední dny bylo vše v pořádku, Čím to je, nevíme, ale je to nepříjemné. Takže po odbočení z hlavní jsme v poklidu sjížděli po málo frekventovaných silničkách s krásnými výhledy asi 20 km až do městečka Slovenske Konjice, kde jsme udělali pár fotek centra, dali si pivo a pak již jen cca 7 km do mírného kopečka do Zreče do hotelu. Vzhledem k tomu, že mi blblo sedlo a já to neměl čím utáhnout, to pro mne byla perná cesta, naštěstí měl řidič našeho autobusu potřebné nářadí, a tak jsme sedlo dotáhli a byl pokoj. Ukončili jsme tedy cyklistickou část dne po cca 34 km v teplotách kolem 35 °C a šli se věnovat bazénům. V županech jsme prošli hotelem do bazénové části, odložili jsme si věci na venkovním lehátku a vyzkoušeli nejprve venkovní bazény – jeden měl normální teplotu, druhý byl o něco teplejší. Pak jsme vyzkoušeli i ten vnitřní, tam už byla voda k 35 °C, ale i se tam hůře dýchalo a bylo tam i dost dětí, tak jsme šli zase ven. Vydrželi jsme u bazénů skoro dvě hodiny a pak už jsme se raději odebrali na večeři.