Ne, 21. 8.

V den výročí okupace naší země sovětskou armádou v roce 1968 jsme autobusem vyrazili do města Žalec (nezaměňovat Žatec!), centra chmelařské a pivovarnické oblasti Slovinska. (Nelze nevzpomenout, že přesně v tento den v roce 1975 jsme jako studenti gymnázia odjížděli na česání chmele do Ročova) Byla neděle, supermarkety zavřené, a tak nás autobus vyložil na jednom prázdném parkovišti na kraji města a na stejném parkovišti jsme pak i končili. Zvolili jsme základní nezkrácený okruh, projeli jsme městem a hned za městem začínaly chmelnice. Pomalu jsme projížděli vesničkami, mezi chmelnicemi a podél kukuřičných lánů. Po 12 km začalo prudší stoupání lesem, pro naše KTM však žádný problém, následovalo pár km nahoru dolu s pěknými výhledy až jsme dojeli do obce Čeplje, kde se naše cesta obracela zpět do směru k autobusu v Žalci. Byla tady ale možnost malého prodloužení do cca 2,5 km vzdálené obce Vransko, čehož jsme využili, času bylo dost, počasí v pohodě. Vesnice byla hezká, udělali jsme pár fotek, dali si pivo a vyrazili na zpáteční cestu. Dojeli jsme do Čeplje a zatočili doleva od hlavní komunikace na poklidné silničky, po kterých jsme pomalu směřovali k cíli. Cestou jsme se různě potkávali s kolegy se zájezdu, minuli jsme napůl vyschlé jezero Žovneško, v obci Šempeter jsme vybočili z trasy a zajeli k nekropolis, kde jsou shromážděny různé římské náhrobky, avšak samotná plocha s náhrobky není přístupná. Tak jsme udělali aspoň pár fotek přes živý plot, vrátili se zpět na trasu a dojeli zbývajících 5 km k autobusu. Tady jsem pojedl ještě kousek sekané a na kolech jsme si zajeli asi 1 km k pivní fontáně, místní atrakci. Člověk si koupí sklenici s čipem a zaplatí si množství vzorků k ochutnání, minimálně 6, a pak si po vložení do fontánky automaticky načepuje. K dispozici je 6 fontánek se 6 různými druhy piva a jedna vyplachovací. Tak jsme si fontánu také užili a rychle se vrátili k autobusu, abychom kola připravili k přepravě do Čech, neboť se nakládala podle pořadí vykládky. Všechno jsme stihli v limitu, po návratu na hotel jsme zamířili naposledy do bazénů, na večeři jsme šli holt o hodinu později než jindy, ale užili jsme si alespoň vody.

Ráno po snídani odjezd, autobus jel jako dráha, v Brně jsme byli o hodinu dříve, v Praze asi o půl, ale cesta podvečerní Prahou z Chodova na D 8 trvala tolik, co cesta po D8 do Ústí. Co dodat ke Slovinsku – krásná krajina, přívětiví lidé, dobré hotely i skvělé jídlo. Určitě se tam ještě vrátíme.