Pondělí, 7. 6.
A je tu poslední etapa, covid opět zaúřadoval a my se museli vyhnout chorvatskému území, přes které byla tato etapa koncipována. Záleželo tedy na každém, jak si etapu uspořádá. My se rozhodli pro návštěvu soliny v Sečovlje, což bylo pořád podél vody přes Portorož a Luciji, kde jsme opět najeli na Parenzanu a po ní dojeli až na chorvatskou hranici k řece Dragonja. Jeli jsme vlastně v protisměru čtvrteční etapy. Na hranicích jsme trochu zaváhali, ale nakonec jsme projeli slovinskou kontrolou, pustili nás s tím, že jedem na solinu a pokračovali jsme pořád ještě po slovinském území až k řece, která tvoří hranici a u které jsme zatočili doprava a podél řeky zamířili k moři. Koupili jsme si vstupenku do území saliny a dojeli po pár kilometrech na ostroh vybíhající již do moře. Vlevo bylo Chorvatsko, vpravo salina, před námi moře. Otočili jsme se zpět a vraceli jsme se domů. Na pokladně vstupu jsme si koupili tři pytlíky mořské sole, abychom měli nějaké dárky pro synáčky a pokračovali jsme dál. U městečka Seča se dalo na stejnou vstupenku vjet opět do areálu saliny, tentokrát to byly plochy, kde se opravdu aktivně odpařovala voda a krystalizovala sůl. Dojeli jsme až na konec, kde bylo informační středisko a bufet, dali jsme si pivo a poté rychle vyrazili k hotelu, protože se náhle zatáhlo a začalo i bouřit. Nad hotelem však bylo pořád hezky, a tak jsme jeli jako o život, abychom nezmokli. Před hotelem jsme si ještě naposledy dali pivo a pohár a tím jsme ukončili cyklistiku ve Slovinsku. Poslední etapa, cca 34 km, počasí ucházející. Odpoledne jsem se ještě stihnul vykoupat v moři, voda byla báječná, měl jsem to dělat každý den, škoda bycha honiti Navečer jsme pak zabalili kola a odevzdali je k naložení a byli jsme připraveni na návrat. Trasa dnesního výletu je fialová.
Úterý, 8. 6.
Před devátou jsme vyrazili domů, cesta byla v pohodě, jeli jsme jako dráha, do Prahy jsme dorazili kolem deváté hodiny večerní. Příští rok se nejspíše do Slovinska vrátíme, i když asi do vnitrozemí.