Út, 17. 9.

Autobus nás ráno odvezl do Lübbenu, kde nás vyložil na náměstí, na kterém jsme se v neděli občerstvovali v restauraci. Ta byla ještě zavřená, ale vedlejší kavárna měla otevřeno, čehož využila Iva i brněnští přátelé a usadili se hned na kávu. Já mezitím udělal pár fotek a když si kafíčkáři užili svého moku, vyrazili jsme. Projeli jsme městem a na jeho konci za mostem přes řeku jsme, na rozdíl od neděle, zatočili doprava do centra biosférické rezervace UNESCO. Cesta vedla podél vodních toků loukami a lesy, bylo znát, že je již po sezoně – míjeli jsme uzavřená přístaviště výletních loděk a různé stánky byly rovněž bez života. Dojeli jsme do městečka Straupitz, kde jsme trochu vybočili z trasy a zajeli jsme k holandskému mlýnu. Přilehlá restaurace byla však natolik plná, že jsme udělali pouze pár fotek mlýna a pokračovali v cestě. Pořád na území rezervace, zajeli jsme i k bludišti, které jsem objevil na mapě, ale to bylo také uzavřené. Tak jsme v poklidném tempu dojeli na kraj Burgu k Bismarckově věži, ale i ta byla uzavřená. Kousek od věže jsme zakotvili v zahradní hospůdce, kde jsme dali občerstvení a poté pokračovali do centra Burgu kolem mlýna k bývalému nádraží, kde je museum a kavárna. Museum však bylo zavřené a kavárna plná, a tak jsme se kousek vrátili do kavárny na protější ulici, která byla sice také plná, ale postupně se uvolňovala místa, a tak si kafíčkáři opět přišli na své navíc i se zákuskem. Po kavárenských orgiích jsme pokračovali v cestě, ale již jenom kousek na okraj Burgu, kde čekal autobus. Najeto necelých 40 km v chladném a větrném počasí, při zpáteční cestě autobusem na hotel začalo pršet.

ZPĚT                                                          DALŠÍ DEN

Relive 'Lübben - Burg'