OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Švýcarsko

27. 8. – 2. 9. 2019

Bernské Alpy patří spolu s Walliskými k největším a nejvýznamnějším celkům nejen na území Švýcarska, ale v Evropě vůbec. Pohoří se vyznačuje mohutným zaledněním. Hlavní hřeben Bernských Alp je zároveň rozvodím mezi Severním a Středozemním mořem.

Bernské Alpy zůstávají trochu v pozadí za slavnějšími Walliskými Alpami a masivem Mont Blancu. Ovšem jenom zdánlivě, panorama trojlístku Eiger-Mönch-Jungfrau je podobně pohlednicové jako fotografie Matterhornu. Jedná se o rozsáhlou oblast se spoustou třítisícovek a devíti čtyřtisícovkami. Ty se ještě dělí do dvou masivů:

Masiv Jungfrau

 Finsteraarhorn (4274 m)

 Aletschhorn (4195 m)

 Jungfrau (4158 m)

 Mönch (4099 m)

 Gross Fiescherhorn (4049 m)

 Gross Grünhorn (4044 m)

 Hinter Fiescherhorn (4027 m)

 Eiger (3970 m)

 

Masiv Schreckhorn

 Schreckhorn (4078 m)

 Lauteraarhorn (4042 m)

 

Jádro Bernských Alp je královstvím ledu a skal, místy to tu vypadá jako v Antarktidě. Žádná silnice, sporé stezky a ani chatami se to tady zrovna nehemží. I přesto byla oblast už od počátku 19. století navštěvována geology a kartografy. Někteří vystoupili i na vrcholy, ale museli to maskovat vědou, neboť tehdy byl každý, kdo dobrovolně šplhal do kopců, považován za potrhlého exota.

Masiv Jungfrau proslavila i horská železnice, vedoucí z údolí až na sedlo Jungfraujoch ve výšce 3454 m. Zdejší stanice je nejvýše položeným evropským 'nádražím'. Uvozovky jsou na místě, protože dnes už se jedná spíše o rozsáhlý turistický komplex s názvem Top of Europe s restauracemi, ledovým palácem atd. Výtahem se dostaneme ještě o 117 m výše na vyhlídkovou terasu vědecké observatoře Sphinx do nadmořské výšky 3571 m. Železnice se začala budovat už v roce 1896 a jednalo se o výkon na hranici tehdejších technických možností. Masivem Eigeru a Mönchu bylo třeba prorazit tunel o délce 7100 m. Celý projekt byl dokončen po průtazích až v roce 1912. Původní záměr byl železnici vést až na vrchol Jungfrau, z čehož však naštěstí sešlo.

A právě so Bernských Alp nás zavedlo další letošní cykloputování i tentokrát s Eurocyklem Herdegen. V úterý ráno jsme v Praze na Zličíně přistoupili do autobusu jedoucího z Ostravy a vyrazili na cestu. Nejprve pořád na západ po dálnici č. 6 až do jejího křížení s dálnicí č.5, po které jsme zamířili rovnoběžně s tokem Rýna na jih. Na druhé straně Rýna bylo Alsasko a my v této konstelaci dojeli až na švýcarskou hranici v Basileji. Odtud přes Bern k Thunskému jezeru, kde jsme u města Spiez zatočili do údolí Kandertal, které se později rozdvojuje a my zamířili doprava do Adelbodenu, kde jsme se ubytovali v ubytovně Alpenflora. Ubytování bylo prosté, WC a sprchy na chodbě, ale měli jsme s sebou vlastní paní kuchařku, a to byla dobrá volba, jídlo, snídaně a večeře, bylo skvělé. Hotel či penzion s polopenzí by byl ve Švýcarsku neúnosně drahý.

1. den                              2. den                          3. den                                4. den                            5. den