Pátek, 29. 9.

Ráno jsme autobusem vyjeli o půlhodiny dříve než obvykle, neboť nás čekala skoro 130 km dlouhá cesta do nejsevernějšího místa Balatonu do městečka Balatonfüzfö. Odtud jsme na kolech vyrazili po severním břehu opět kolem opuštěných kempů a zavřených hotelů. Udivuje mne ta ohromná ubytovací kapacita, která je po většinu roku asi nevyužita. Občas jsme vjeli do nějakého kempu, který byl otevřen a zajeli jsme až k vodě udělat pár fotek. Balatonfüred bylo asi největší město, které jsme míjeli, tady bylo otevřeno alespoň pár kiosků na hlavní promenádě a pár lidí si užívalo nečekaně krásného počasí ať již na procházkách či někteří i ve vodě. Ale pozor, tady se jde a jde vodou a ta je pořád po kolena! No prostě hrůza, raději nezkoušet. Pohodovou jízdou bez větších stoupání či klesání jsme dorazili na poloostrov Tihany, kde jsme si dali nejprve pivo v hospodě a poté jsme vystoupali nahoru na kopec, kde se nachází benediktýnský klášter, a je z něj docela pěkný výhled. Po pár fotkách jsme opět sjeli dolů a pokračovali pořád rovně až k vodě k přístavu přívozu, kterým jsme se přeplavili na druhou stranu na jižní břeh do Szántódu. Tady jsme zatočili doleva a zamířili na východ, projeli jsme oblastí Zámardí, plné kempů a penzionů, samozřejmě prázdných a dorazili do města Siófok, kde na nás čekal autobus. Někteří po odevzdání kol ještě zašli do města, my jsme se spokojili s pivem u autobusu. Cesta zpět nebyla sice tak dlouhá jako ta ranní, ale přesto jsme se vrátili dost pozdě, takže jenom večeře, bazény až zítra. Najeto něco přes 50 km, s výjimkou kopce na Tihány skoro pořád po rovině a počasí bezvadné.