Zimní soustředění 2014
Kolem 22. hodiny jsme vyrazili na cestu, téměř třetinu cestujících jsme naložili ještě v Plzni, obligátní zastávka na Kateřině u Rozvadova a pak již stará známá cesta kolem Mnichova na Innsbruck. Jeli jsme opět přes Livigno, tzn., že jsme minuli Innsbruck, cca 60 km za ním jsme odbočili do Landecktunnel a kousek za tunelem v městečku Prutz jsme udělali kolem sedmé ráno přestávku. Poté jsme již stoupali do kopců, přes Nauders až do Itálie přes Reschen Pass, ve Schluders jsme zatočili doprava a zamířili do Švýcarska. Projeli jsme Müstair a národním parkem jsme dojeli k tunelu Munt la Schera , kterým jsme se vrátili do Itálie a po chvilce jsme dorazili do Livigna. Sněhu byly ohromné hromady, vyložili jsme po Livignu několikero cestujících a zamířili do Bormia. Tady jsme si přesedli do jiného autousu a jarním údolím Sondrio jsme vyrazili na závěrečný úsek do Aprici. Z údolí jsme opět vystoupali do cca 1200 m n. m. a kolem 14. hodiny jsme se ubytovali v hotelu Arisch, kde jsme spali i vloni. Pro majitele jsme byli již staří známí, měli jsme dokonce i stejný pokoj. Zašli jsme si na Palabione vyřídit skipasy, v obchodě jsme si koupili ovoce a víno a pak již hurá na večeři. V hotelu bylo mnohem více lidí než před rokem, polovina Češi, polovina Poláci, ale pořád to byl poklidný hotel. Po večeři jsme brzy zalehli, přeci jenom cesta byla únavná.
Celé soustředění jsem se snažil informovat o aktuálním dění na našich facebookových stránkách, takže pokud by měl někdo zájem, lze nahlédnout.
V neděli bylo počasí docela ucházející a tak jsme nedočkavě vyrazili na svah. Jezdilo se parádně, sluníčko docela svítilo, sníh dobrý. Večer jsme byli utahaní a mne bolelo celé tělo. V pondělí ráno byla mlha, na svahy nebylo vidět a mně bylo čím dál tím hůř. Lyžování jsme odpískali, došli jsme si koupit něco k obědu (salám a housku) a vrátili se na pokoj. Postupně se můj stav zhoršoval, nasadil jsem antibiotika, Iva odpoledne šla koupit teploměr a v podvečer jsem si naměřil přes 39°C. No to je radosti. Ani jsem nešel na večeři, Iva mi donesla jenom trochu předkrmové zeleniny a spát. Ráno to již bylo bez horečky, celý den jsem zůstal v posteli, bolely všechny klouby. Ve středu jsem již chtěl vyrazit na svah, ale osobní lékařka zakázala, protože jsem ještě nedobral antibiotika a tak jsme středu strávili pouze procházkou bez lyží. Ve čtvrtek jsme konečně opět vyrazili na svah, slunce svítilo celý den, obloha bez mráčků, prostě paráda. Stejně tak i v pátek, nádherné počasí. V sobotu jsme již jenom vrátili skipasy, něco nakoupili a počkali jsme do 14:45, kdy jsme vyrazili na zpáteční cestu. Ta byla úmorná, po šesti hodinách jsme již za tmy naložili posledního spolucestujícího v Livignu a projeli jsme tunelem do Švýcarska. Za tunelem jsme k mému údivu zatočili doleva na Zernec a tak jsme mohli zavzpomínat na loňský Engadin na kolech, díky kterému cestu z Zernecu do Pfundsu dobře známe. Ve tmě jsme v kopcích viděli světla usedlosti Guarda, kam jsme se vloni pracně vydrápali. Jak to utíká!
Autobus zastavil u stejné pumpy v městečku Prutz, tam ale nic k jídlu neměli, tak jsem si dal buřta až na pumpě v noci v Německu. Kolem Mnichova jsme museli z dálnice a hodinu jsme něco objížděli, a tak jsme do Prahy dorazili až v 7:15, téměř současně s Martinem, který nás bezpečně dopravil do Ústí.
Druhá skupina skupina vyrazila na hory na Kronplatz následující týden ve středu 12. 3. kolem půl páté ráno a na místo dorazili v půl třetí odpoledne. Ubytováni byli v penzionu Leithäusel Hof u Onachu na dohled od Kronplatzu. Počasí měli během soustředění ucházející, všichni si to užili.