OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Tokaj 2. den, So, 5. 10.

Ačkoliv jsme byli na snídani hned ráno v půl osmé, byla tak vydatná, že jsme se již neodhodlali jít před odjezdem autobusu do města a vyčkali jsme odjezdu autobusu na pokoji. Před desátou jsme odevzdali klíče, naložili jsme věci a krátce po desáté jsme vyrazili nejprve do Egeru, kde jsme naložili kolegy, kteří šli ráno do města, a potom jsme pokračovali do téměř 100 km vzdálené obce Tiszadob, ležící v těsné blízkosti řeky Tisza. Autobus zastavil krátce po poledni na parkovišti v areálu zámku. Vyložili jsme kola a jeli se podívat na zámek na druhém konci areálu. Zámek rodu Andrássyů dal postavit po vzoru francouzských zámků na Loiře někdejší ministr zahraničí Gyula Andrássy. Zároveň založil vzadu za budovou zámku i anglický park, jehož zimostrázové bludiště je v Maďarsku zcela ojedinělé. Když jsme udělali pár fotek a zdolali vrátnou, která po nás požadovala peníze za vstup do areálu (vyřešil to Honza), vydali jsme se v 12:45 na cestu a to ve stejné sestavě jako včera. Projeli jsme obcí a zamířili na východ podél řeky plochou krajinou po hrbolaté silničce lemované jabloňovými sady a poli s kukuřicí či slunečnicemi. Projeli jsme Tiszadadu, po dlouhé rovince jsme dojeli do Erömü – Üdülötelep a v Tiszalök jsme zatočili na sever. Na konci vesnice byl rybník, spousta rybářů a stolů na kempování. U jednoho jsme se zastavili a chvíli se kochali tím klidem a pohodičkou. Slabou půlhodinku jsme relaxovali, a když jsme vyrazili, byli jsme za chvíli u řeky, kde jsme museli přejet přes vodu přívozem. Jel zrovna na druhou stranu, ale netrvalo to dlouho a byl zpět, naložil nás a několik dalších cyklistů, asi 5 aut a tradá na druhou stranu do Tiszatardos.  Pak již jen na sever vedeni samotnou horou Tokaj, jenž je součástí pohoří zemplínské vrchy, a která se vedle stejnojmenného města Tokaj vypíná do výšky 550m n. m. Městečko samotné leží na břehu řeky Tiszy a právě probíhaly slavnosti vína, takže plno aut a lidí. Projeli jsme pomalu hlavní ulicí až k mostu přes řeku a autobus nikde a tak jsme přejeli po mostě, který je těsně pod soutokem Tiszy  s Bodrogem,  na druhou stranu a vzápětí najeli na parkoviště vedle silnice, kde v zadní části stál autobus. V čase cca 16:00, počet km asi 35. Převlékli jsme se do civilu a po mostě jsme vyrazili s Janou a Mirkem na jídlo. Protože jsme měli hlad, zapadli jsme do první hospody, kde měli místo – byl to Hotel Milenium.  Měli i jídelní lístky v němčině i angličtině a dokonce i jedna servírka hovořila anglicky. Jídlo bylo chutné, já měl cikánskou pečení se šťouchanými brambory a Iva ragú Budapest, víno nám donesli každému půl litru v půllitrové sklence a dalo se platit Eurem – forinty mi už pomalu docházely. Sice to dlouho trvalo, ale dobrý. Po jídle jsme se ještě koukli přes ulici do stánků a v jednom nám Jana objednala každému ještě sklenku vína a pomalu jsme se vydali zpět k autobusu. Již za tmy jsme odjížděli z Tokaje a čekal nás cca 60 km přejezd do města Miskolc, resp. do vedle ležící obce Miskolctapolca, kde jsme se před půl desátou ubytovali v postarším hotelu Fortuna. Měli jsme pokoj s číslem 1 hned v přízemí a jen co jsme si dali věci na pokoj, vyrazili jsme dolů do sníženého přízemí do baru, kde jsme si dali s Janou a Mirkem ještě trochu vína. Spát jsme šli kolem půlnoci příjemně ovíněni.

ZPĚT                                                                                       DALŠÍ DEN