OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

15. 8., neděle

Naším prvním výletem byla návštěva údolí, na jehož konci se rozkládá ledovec Stubai, dle které se údolí i jmenuje. Pro nás to byl návrat do míst, kde jsme v letech 2005 a 2006 trávili zimní dovolenou a přiznám se, že obě návštěvy patřily mezi naše nejméně vydařené lyžařské zájezdy. Ten první rok dosahovaly teploty na ledovci až do - 30°, ten druhý rok skoro pořád sněžilo. První rok jsme bydleli v Neustiftu, resp. v jeho části zvané Kampl, druhý rok jsme se posunuli blíže k ledovci do obce Krössbach. Lyžování na ledovci se nám moc nelíbilo, velice proměnlivé počasí, ale především tzv. difusní světlo, které znemožňuje rozeznávat kontury terénu a člověk neví, kam vlastně jede. Do té doby jsme se s tím nesetkali a ani v následujících letech, možná jednou, dvakrát. Mnohdy jsme si koupili lístek, vyjeli nahoru, jednou sjeli kopec a lanovkou zamířili opět dolů a domů. No nicméně tentokrát jsme zde byli v létě a na kolech, slunce pálilo a my se vydali po stopách našich dávných ubytováních. Autobus nás dovezl až pod ledovec k spodní stanici lanovky. Většina jela lanovkou nahoru na ledovec, my jsme vyrazili na trasu směrem na Innsbruck. Zpočátku po silnici a později po cyklostezce, vinoucí se v blízkosti silnice a říčky. Dopředu jsem si zjistil adresy obou ubytování, a tak jsme jeli téměř najisto. V Krösbachu jsme jenom mírně vybočili z trasy a bez problémů jsme našli Ferienwohnung  Regina, který vypadal stejně, jako na tehdejších fotografií. Udělali jsme pár fotek a pokračovali v cestě. Kousek za Neustiftem se stezka poněkud odklonila od hlavní silnice a běžela spíše úbočím, ale to jsme již dojížděli do Kamplu a začali stoupat do kopce a hledat Haus Sonja. Podařilo se, opět pár fotek, sjeli jsme dolů do údolí a pokračovali dál.  Přejeli jsme na druhou stranu silnice a říčky a po levém úbočí se začali šplhat nahoru. Kousek před Fulpnesem byla cesta zavřená, a tak jsme museli hledat jinou trasu, ale po projetí okraje Fulpnesu jsme opět vystoupali nahoru na úbočí na správnou trasu. To už jsme se potkávali s kolejemi romantické železnice spojující od roku 1904 Fulpnes s Innsbruckem a občas nás minul i vláček. Párkrát se nám naskytl výhled na Europabrücke, to srdce inženýra zaplesá. Trasa se pomalu začala sklánět k Mutters,  občas na nás vykukoval innsbrucký olympijský můstek Bergisel a my začali sjíždět k Innsbrucku. Před sjezdem do města jsme se zastavili u doskočiště můstku a udělali pár fotek, do areálu se platilo vstupné a dalo se vyjet pozemní lanovkou na můstek. My se ale věnovali kolům, sjeli jsme do města, prošli se pěší zónou, podívali se na jednu z nej atrakcí města - Goldenes Dachl a pak jsme již pomalu zamířili k parku Hofgarten, kde na parkovišti čekal autobus. Bohužel jeden z účastníků zabloudil a čekalo se na něho skoro hodinu, díky čemuž jsme přijeli i pozdě na večeři, ale stávají se horší věci. My měli za sebou krásných cca 45 km v plném slunci a měli jsme radost, že jsme našli naše dávná zimní útočiště.

ZPĚT                                                                                                   DALŠÍ STRÁNKA   

Po přiložení kurzoru a kliknutí na jednotlivé etapy se zobrazí informace o etapě