Isar 1. den, čtvrtek 19. 5.
Sjeli jsme k jezeru a vydali jsme se doprava, takže jsme objížděli jezero proti směru hodinových ručiček. První část cesty vedla po cyklostezce podél trati přes Riederau až do městečka Diessen, kde stezka zamířila kousek do vnitrozemí. To jsme objížděli jižní konec jezera a otáčeli jsme se na sever. Musím podotknout, že tady jsem několikrát zastavil, abych nafotil nepříliš vzdálené Alpy se zasněženými ledovci. Po pár kilometrech jsme se opět přiblížili na dohled k vodě a v poklidném tempu jsme dojeli do Herrschingu, což je možná největší město na břehu Ammersee. Na chvíli jsme zastavili v hotýlku vedle přístavního mola, dali si pivo a Iva navíc chřestovou polévku. Rozhodli jsme se pro bezobědový režim, protože s plným žaludkem se špatně jede. Následující úsek nám dal zcela za pravdu. Za městem se stezka opět odkláněla do vnitrozemí, ale co bylo horší, čekal nás kopec. Okamžitě jsem pocítil své nadbytečné kilogramy, rychlost klesla na minimum, ale nedalo se nic dělat. Trpělivě šlapat a pomalu stoupat. Překonali jsme hřeben a za obcí Breibrun jsme se zase přiblížili k vodě. Trochu jsme tady bloudili, cesta nebyla moc dobře značená, ale nakonec jsme našli tu pravou a nahoru a dolu jsme ubírali další kilometry z okruhu. To už jsme pomalu míjeli Inning, což je nejsevernější bod jezera, a zase jsme se stáčeli k jihu. Od Alp se začínaly dělat černé mraky a vypadalo to, že nás déšť nemine. Stezkou podél vody jsme projeli Schondorf a Utting a zbývalo jen vystoupat kousek od vody k našemu hotelu. Zvládli jsme to ještě před deštěm, odevzdali jsme kola u autobusu k nakládce na zítra, bylo už skoro 20.15 hodin a byl nejvyšší čas stihnout ještě otevřenou kuchyni. Rychle vysprchovat a dolů do restaurace. Mezitím se spustil liják a bouřka a tak jsme si užívali večeři a bydlení v suchu. Dlouho jsme neseděli, po desáté jsme se odebrali na pokoj, neboť jsme měli za sebou dlouhý den a v nohách cca 50 km.