Isar 2.den, pátek 20.5.

Snídaně v 8.00 klasicky hodnotná, po deváté hodině odjezd busem směr Alpy. Projeli jsme Garmisch-Partenkirchen a zamířili k přechodu do Rakouska, k městečku Mittenwald, kam jsme dorazili po půl jedenácté. Sundat kola, jedno pivo od řidiče, krátký briefing a bez dalšího otálení vyrážíme na cestu podél řeky Isar. První část vedla přímo po břehu řeky, ale již na konci Mittenwaldu jsme se, po krátkém hledání správné trasy, odklonili od řeky a střídavě po místních komunikacích a cyklostezce jsme ve slunečném počasí ukrajovali kilometry z dnešní etapy. Před obcí Krün jsme se i s průvodcem a mechanikem trochu zamotali, neboť značení cyklostezky nic moc nebylo, ale nakonec jsme ve větším houfu dojeli do Wallgau, kde se zase všichni rozprchli na kafe. My jsme pokračovali, drželi jsme se značek, ale dovedly nás na rozcestí bez dalšího udání směru. Prostudoval jsem mapu, vznesl dotaz u projíždějícího postaršího cyklisty, který, ačkoliv silně koktal, nám potvrdil směr, a tak jsme ho poslechli. Značená však byla turistická cesta, nikoliv cyklostezka! Dojeli jsme k řece, kde byla lávka a opět jsem se projíždějícího cyklisty zeptal, zda jedeme správným směrem.  Znovu souhlas a tak jsme přejeli na druhou stranu po lávce a štěrkovou cestou podél vody jsme pokračovali dál, až k příkrému srázu se schody, kde jsme to vzdali. Vrátili jsme se zpět k poslední značce cyklostezky a místní starší pán, co opravoval plot u cesty, nás konečně navedl správným směrem. Bylo to na tom neznačeném rozcestí, ale ta druhá cesta, která byla značena jako golfový areál. Kolem tohoto jsme nakonec projeli a po mírném stoupání jsme vyjeli na silnici, kde stála mýtnice, na které motorová vozidla musela platit. Jednalo se o část tzv. Deutche Alpenstrasse dlouhou něco přes 10 km. Byla to i součást naší Isarradweg. Po levém břehu jsme tedy dojeli až do Vorderriss, kde končila placená silnice, přejeli jsme po mostě na druhou stranu a po normální silnici jsme táhlým kopcem pokračovali dál až k obci Fall, kde jsme po mostě opět zamířili na levý břeh. Řeka Isar v tomto místě vytváří jezero Sylvensteinsee, tak jsme na mostě, kde právě probíhalo nějaké cvičení záchranářů, pořídili pár fotek. Pokračovali jsme po silnici dál až k malé přehradě, kde jsme komunikaci pro motorová vozidla opustili a malým tunýlkem jsme najeli na cyklostezku. To už jsme se pomalu blížili k Lenggries, kde měl čekat autobus. Ten jsme našli na parkovišti vedle cyklostezky a s podivem jsme zjistili, že jsme první, kdo se ukázal. Dali jsme si pivo, postupně dojížděli ostatní účastníci a po krátké pauze jsme pokračovali směrem na městečko Bad Tölz.  Z časových důvodů jsme se nikde nezdržovali, pouze pár fotek. Od řidiče autobusu jsme měli informaci, kterou volal průvodce Lubor, že někde na cestě za Bad Tölz je nepříjemný štěrkový úsek, tak jsme se snažili jet po druhé straně, ale cestu jsme nenašli a tak jsme se vrátili do původní trasy. Za Bad Tölz se cyklostezka uhýbala ostře doleva od řeky do kopce a ve chvíli, kdy jsme začali po silnici supět lesem vzhůru se spustil déšť a začalo i bouřit. Chvíli jsme zastavili, minulo nás několik cyklistů a to i z naší výpravy, a když se nám zdálo, že déšť trochu polevil, stoupali jsme dál. Déšť však po chvíli zmohutněl, místama to vypadalo na kroupy a blesky a hromy byly čím dál blíž a častější. Zastavili jsme nakonec v obci Rothenrein u domu, jehož střecha trochu přečnívala a tak nás ochránila před nejhorším. Prudký liják, silná bouře – no ideál na kolo! Jednu chvíli jsem změkl a pokoušel se zavolat průvodce, jestli nepošlou autobus naproti, ale nedovolal jsem se a tak jsme dál čekali. Po cca ¾ hodině déšť opravdu trochu polevil a i bouřka trochu ustoupila, tak jsme pokračovali. Naštěstí to bylo po rovině, po pár kilometrech jsme opustili silnici a najeli opět na Isarradweg neboli Isarskou cyklostezku. Vedla lesem a malými vesničkami, až jsme dojeli k úseku, před kterým varoval řidič autobusu. Vcelku se to dalo jet, pouze každý kopeček jsme raději tlačili, protože zvláště po dešti byly štěrkové cesty hodně vymleté. Ale to už jsme se přiblížili opět civilizaci, projeli jsme Geretsried a kousek za Gartenbergem se stezka opět přiblížila řece. Nepršelo, dokonce se opět objevilo sluníčko a my věděli, že do cíle již mnoho nezbývá. Ve Waldramu jsme odbočili ze stezky podél kanálu, spojujícímu řeky Loisach a Isar, na  Gelting. Dorazili jsme opět kolem dvacáté hodiny, ubytováni jsme byli v hotelu Alten Wirt, teplá sprcha udělala své a tak jsme kolem 21. hodiny mohli povečeřet. Žádné dlouhé vysedáváni nebylo, 92 km přeci jenom nejedeme každý den.

ZPĚT                                                                                            DALŠÍ DEN