Jižní Itálie 3. den, 27. 5. 09
Capri
Ve středu nás čekala návštěva ostrova Capri. Snídaně i odjezd byly ve stejnou dobu jako včera a tak jsme v 8.00 odjížděli autobusem jenom kousek do Sorrenta, kde nás autobus vysadil ve městě, neboť do přístavu by nezajel. My jsme došli na náměstí a sestoupili po schodech o mnoho metrů níže a silničkou jsme došli do přístavu, kde jsme měli chvíli možnost udělat fotky Sorrenta od vody. Pak již připlul náš trajekt, nasedli jsme a zhruba po půlhodinové plavbě jsme byli na ostrově Capri v přístavu Marina Grande. Naše šikovná paní průvodkyně okamžitě zařídila plavbu lodí kolem ostrova, loď jsme sdíleli s německým zájezdem a průvodkyně se pravidelně střídali u mikrofonu, aby nám popsali, co vidíme z moře. Projeli jsme kolem jeskyní, přičemž do Modré jeskyně je vstup zvlášť a dlouho se čeká, takže to jsme v plánu neměli. Další velkou turistickou atrakcí ostrova jsou kouzelné z moře vyčnívající charakteristické Faraglioni. Viděli jsme vilu průmyslníka Kruppa včetně cesty vedoucí od vily k moři, ukázali nám i další vily světových celebrit jako Sophia Lorren, apod. Viděli jsme z moře i cestu spojující Capri s městečkem Anacapri, které se rozkládá nahoře na kopci a dolů do Capri vede cca 800 schodů. Spojení jinak zajišťují malé autobusy, protože ty normální by se tam nevešly. Když jsme zhruba po hodině přistáli, vyjeli jsme kolejovou lanovkou nahoru do centra na náměstí Piazza Umberto I., kde jsme s paní průvodkyní absolvovali krátkou prohlídku městečka Capri – uličkou jsme sešli ke kartouze, kterou jsme si prošli, vystoupali jsme opět nahoru a kolem výrobny voňavek jsme došli do Augustových zahrad, kde mimo krásné vegetace byl i nádherný výhled, mimo jiné opět na Kruppovu vilu a hlavně na cestu k ní vysekanou ve skále. V zahradách je rovněž připomínka na návštěvu V. I. Lenina na Capri, který sem jezdil navštěvovat zde žijícího Maxima Gorkého. Ze zahrad jsme se vrátili na náměstíčko, koupili si lístky (kdo chtěl, někteří se jeli koupat) a malým busem jsme odjeli do Anacapri, které je mnohem klidnější než Capri. Tady jsme ještě společně došli k vile San Michele, kterou postavil švédský lékař a spisovatel Axel Munto, který sesbíral na ostrově pozůstatky z tibetových paláců a umístil je do vily, jež je dnes majetkem švédského státu a je v ní muzeum. Na kraji skal pod zahradou vily pak začíná podle Féničanů pojmenované schodiště vedoucí k přístavu Marina Grande. Před vilou jsme se pak rozešli, my jsme se vrátili na hlavní silnici, kterou jsme prošli a uličkou Via Giuseppe Orlandi lemovanou obchůdky a restauracemi jsme došli ke kostelu San Michele s krásně vykachličkovanou podlahou. Na cestě zpět jsme se najedli v jedné hospůdce – pizu a salát Caprese, docela to přišlo k duhu. Na autobus jsme šli ještě o stanici dál, než jsme museli a tak jsme díky tomu uviděli i sedačkovou lanovku na nejvyšší horu ostrova Monte Solaro s výškou 583 metrů. Zrovna se rozplynuly mraky a tak jsem to mohl vyfotit. Když jsme dojeli zpět do Capri, vydali jsme se pěšky dolů do Marina Grande cestou kolem domů a zahrad, dolů to docela šlo, ale šlapat ji nahoru by se mi moc nechtělo; ještě, že tam mají tu lanovku. Dole v přístavu jsme nejprve koupili něco k jídlu v obchodě s potravinami a pak jsme si čekání na trajekt krátili v restauraci, kde mi vtipálek číšník, když jsem si jako obvykle objednal una birra grande, což je většinou 0,4 l, přinesl tupláka. Ukázal jsem mu, že Češi se nevzdávají, ale těch peněz! Cesta zpět do Sorrenta byla v pohodě, před devatenáctou hodinou jsme dorazili do přístavu Sorrento, vystoupali po chodech na náměstí a šli opět nakupovat do marketu Standa. Koupili jsme si nějakou zeleninu, jinak nic. Potom již na sraz s naším autobusem, který přijel téměř na vteřinu přesně, kdy jsme dorazili na místo srazu a kolem 20. hodiny jsme dorazili do hotelu. Rychle vysprchovat a zapnout televizi – začíná finále Ligy mistrů, které se hraje v Římě. Nakonec jsem u toho stejně usnul a tak jsem ani neviděl porážku svých favoritů.