Okolo Bodamského jezera 5. den, Čt 29. 7.
Kolem desáté jsme se rozloučili s penzionem Mindelsee a většina z nás nastoupila do autobusu s tím, že na kole pojedeme až z Kreuzlingenu, což je kousek za Konstanz. Pouze asi tři stateční vyráželi od penzionu. Na místo startu jsme dorazili kolem 11. hod., řidič se nebyl jistý správnou polohou zaparkovaného autobusu, ale nakonec jsme na parkovišti vedle liduprázdného koupaliště a vedle cyklostezky vyložili kola, zkompletovali a začalo pršet. Chvíli jsme se schovávali ve vstupu na koupaliště, kde digitání přístroje ukazovali teplotu vzduchu 17 - 18 °C a vody v jezeře asi 19°C. Děšť trochu polevil a tak jsme vyrazili. Byli jsme ve Švýcarsku, cyklostezka pefektně značená se vinula podél trati střídavě po jedné i druhé straně, horší bylo, že se pořádně rozpršelo. Nikde žádná hospoda, zastavili jsme až pod střechou nějakého hospodářského stavení, kde se již schovávalo několik našich kolegů ze zájezdu. Po chvíli jsme se rozhodli pokračovat do nějaké hospody a po pár kilometrech jsme opravdu na jednu narazili, byla to sice pizerie, ale pivo a kafe měli. Chvíli jsme poseděli, mezitím se objevili i oni tři stateční, kteří vyjížděli od penzionu. Přestalo pršet, ale ve chvíli, kdy jsme se vydávali opět na cestu, lilo zase jako z konve. Po pár kilometrech v děšti jsme u jednoho hotelu narazili na skupinku kolegů, kteří se schovávali pod střechou a tak jsme společně s nimi vlezli do hotelu, kde jsme si dali pivo a punch, který byl však nealko!? Naštěstí přestalo pršet a tak jsme vyrazili na zbytek cesty. Dojeli jsme do Rohrschachu a hledali jsme hospodu na jídlo, ale nic jsme nenašli a tak jsme se najedli v nějakém tureckém fastfoodu - já si dal kebab a Iva řecký salát. Bohužel jsem zjistil, že už mi na celou útratu nezbývají švýcarské franky, ale i přes jazykovou bariéru a pomalejší chápání turecké obsluhy jsem zbytek mohl doplatit v Eurech. V této části Švýcarska není platba v Eurech žádnou výjimkou, ale obsluze bufetu to nějak nedocvaklo. Alespoň jsem se do mrtě zbavil franků. Po jídle jsme vystoupali do prudkého kopce, a i za pomocí navigace nalezli nejprve ulici Thalerstrasse po které jsme dojeli až k našemu hotelu Rebstock. Tradičně jsme dojeli poslední, kola jsme dali do garáže a kufr jsme měli již na recepci, musel jsem si vypůjčit redukci do zásuvky, abych mohl dobít přístroje a vzhledem k tomu, že byla k dispozici Wifi, tak i zprovoznit netbook. Dali jsme si teplou sprchu a vyrazili do hotelové jídelny na večeři. Bylo to na nás trochu hogo-fogo, ve čtyřhvězdičkovém hotelu přeci jenom nejíme každý den a navíc ve Švýcarsku. Jako speciality měli jídla na špízech, tak jsme si dali - já cikánský a Iva polynéský kuřecí. Jídlo bylo samozřejmě dobré, později se k nám připojili naši kolegové, ale dlouho jsme nevydrželi, přeci jenom deštivá etapa byla únavná i když to bylo necelých 50 km.