So + Ne, 7. a 8. 10.

Potřetí vyrážíme na závěrečný cyklovýlet do Saska, máme to „za barákem“, ale tentokrát počasí nepřeje, a tak jediným plusem je, že jsme pouze tři manželské páry, které se známe navzájem, plus Lubor, jako průvodce, a Karel, jako řidič dodávky a mechanik zároveň. Na Moritzburgu prší, chvíli váháme s odjezdem, ale nakonec vyrážíme. Ale ještě v městečku zastavujeme pod vzrostlým stromem a čekáme, jestli nepřestane pršet. Nepřestává, ale trochu se to zmírňuje, tak vyrážíme na nám již známou trasu. Cesta je to neveselá, skoro nikoho nepotkáváme. Sjíždíme do Radebeulu a najíždíme na Labskou cyklostezku – téměř žádní cyklisté a všechny hospody zavřené, smutná cesta. Naštěstí je to naše nejkratší saská etapa prvního dne, končíme již po cca 37 km za obcí Nieschütz v penzionu Merkers Weinstube, kde jsme si hned po příjezdu dali na zlepšení nálady pár Federweissenů, německých burčáků. Teprve potom jsme se ubytovali a trochu zahřáli a zkulturnili ve sprše. Společně jsme pak povečeřeli, byli jsme tam skoro sami, nálada výborná.

Druhý den jsme s Ivou tak dlouho otáleli s odjezdem, až se rozpršelo a my raději než na kole, nasedli do dodávky a etapu do Mühlbergu absolvovali v suchu a teple Volkswagenu. V Mühlbergu v restauraci/pensionu Seeblick jsme si dali oběd, vyčkali těch čtyřech statečných, co jeli na kole a když i oni dorazili a posílili se jídlem a pitím, vyrazili jsme na zpáteční cestu domů. Nebyl to příliš vydařený víkend z hlediska cyklistiky, ale strávili jsme ho s příjemnými lidmi, a to je podstatné.  Uzavřeli jsme tak cyklistickou sezónu 2017 a nezbývá než se těšit na další.

P. S.

Další víkend bylo nádherně, teplo, slunce. Ale tak už to chodí. (Strávili jsme ho s vnučkou v Údolí Únětického potoka) 

Relive 'Morning Ride'