OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Solná komora 1. den, čtvrtek 8. 5.

Po 15. hodině jsme zastavili na známém odpočívadle Mondsee, několik kilometrů před Salzburgem, kde jsme vyložili kola, převlékli se a kolem 16. hodiny jsme vyrazili na první etapu, jejímž cílem byl náš hotel Aberseehof. Od odpočivadla jsme sjeli dolů k jezeru Mondsee a po silničce a cyklostezce jsme jeli po severním břehu směrem na východ až na konec jezera do obce Au. Pokračovali jsme chvíli ve stejném směru a dojeli jsme k sousednímu jezeru Attersee, které je několikrát větší, než Mondsee. Chvíli jsme se kochali, udělali pár fotek a vyrazili na další cestu. Vrátili jsme se zpět k jezeru Mondsee a po druhém, jižním břehu jsme jeli až k obci Scharfling. Tento úsek na břehu jezera se vyznačoval jedním dlouhým tunelem pouze pro cyklisty, tunel byl občas přerušen výjezdy na břeh, prostě zajímavé a asi i nákladné. Před Scharflingem jsme odbočili do kopce po silnici spojující Mondsee a Wolfgangsee. Bylo to asi 2 km do slušného kopce, ale podařilo se mi to celé vyšlápnout, Iva snad kousek tlačila. Na vršku jsme si u jezírka Krottensee dali tyčinku a hroznový cukr, cesta vedla chvíli po rovince a pak jsme sjeli z kopce do městečka St. Gilgen, které leží na severním okraji jezera Wolfgangsee. Jelikož již čas pokročil a honily se mraky, pokračovali jsme cyklostezkou podél jezera a silnice na „poloostrov“ Abersee. Ve chvíli, kdy se cyklostezka odklonila od silnice a my projeli lesem, narazili jsme na odbočku k našemu hotelu, který stál pouze pár desítek metrů od cyklostezky. Dorazili jsme těsně před 19. hodinou, ujeto cca 32 km. Hotel Aberseehof byl čerstvě po celkové rekonstrukci, byli jsme snad první hosté a občas to bylo znát. Samotný hotel byl moc pěkný, pokoje rovněž, ale bohužel koupelna nebyla příliš funkční – voda vytékala ze sprchového koutu a zalévala podlahu celé koupelny a jednou dotekla až na koberec do ložnice. Špatně vyspádované, špatně zatěsněné. Horor bylo první sprchováni, kdy jsem se chtěl zpocený a vyhladovělý rychle osprchovat, vletěl jsem do sprchy a ono ouha – netekla teplá! Chvíli jsem to zkoušel a pak jsem se rozhodl, že tedy nejdříve půjdeme na večeři a vysprchujeme se potom. Oblékl jsem se a před odchodem jsem vyzkoušel ještě jednou teplou vodu – a ona tekla. Rychle svléknout, do sprchy – a teplá přestat téci. Protože jsem v té době byl již téměř celý mokrý, dokončil jsem umývací proces ve studené vodě. Nic příjemného! Když jsem se již chystal napůl zmrzlý opustit sprchový kout, teplá začala konečně řádně téci. Umyl jsem si tedy alespoň hlavu pod teplou vodou, ale to chvilkové polaskání s teplou vodou mě stálo čtvrthodinové vytírání ručníkem celé koupelny. Problém netekoucí teplé vody byl asi v tom, že v té době byli v hotelu hasiči a majitel dělal nějaké zkoušky vodovodního systému - od té doby teplá tekla bez problémů. Prostě smolný timing. Problém vody vytékající z prostoru sprchy se však opakoval každý den. Snad se jim to podaří odstranit, protože jinak vše ostatní bylo v pohodě – bohatá snídaně i dobré jídlo k večeři. Ten první večer jsme si oba dali Grillteller, hodně masa a salátu, jen ty hranolky být nemusely, ale paráda. Chvíli jsme poseděli s Luborem a kolem desáté jsme se vydali k zaslouženému odpočinku.

ZPĚT                                                                                  DALŠÍ DEN