Solná komora 2. den, pátek 9. 5.
Snídaně v 8:00, vydatná, velký výběr salámů, v 9:00 briefing, venku bylo právě po dešti. Lubor prohodil denní program s ohledem na počasí a královskou etapu přesunul na sobotu, kdy by mělo být nejlepší počasí. Na pátek jsme si mohli naplánovat okružní cestu kolem jezera a okolí dle chutě a nálady, dostalo se nám několik variant. My jsme si vybrali cestu do Bad Ischl a odtud do St. Wolfgang. Vyrazili jsme cca v 10:45 po cyklostezce kolem jezera směrem na Strobl. Cestou jsem Ivě opravoval padající zadní blatník, kde však byla stržená matka a tak se oprava příliš nevydařila a to se jí stalo osudným – kousek před Stroblem se podívala na zadní kolo a přehlédla ocelovou závoru přes cestu. Já jel ve předu, strašná rána a když jsem se otočil, Iva ležela i s kolem na zemi. Oddychl jsem si, když se začala hýbat, po chvilce se i zvedla. Naštěstí si nic nezlomila, pouze nějaké naraženiny a trochu roztržené kalhoty. Ještě, že tak. Stroblem jsme projeli a pokračovali stále dál na východ po stezce podél silnice na jedné straně a řeky Ischl na druhé. Po projetí Aigenu zhruba na úrovni obce Ramsau cyklostezka podjede hlavní silnici, odkloní se od ní a začne stoupat směrem k Lindau. Nahoře se jede pár kilometrů mírně zvlněnou vesnickou krajinou se spoustou statků, cedule Bad Ischl je ještě na kopci, ale pak se sjíždí krátký prudký sjezd dolu do města k řece. Podél řeky promenádou jsme dojeli do centra, kde se mohutně opravuje před nastávající letní sezonou, a pěší zónou jsme došli na Sparkasseplatz, kde jsme si pod slunečníkem dali kafe a pivo. Musím podotknout, že bylo podstatně chladněji, než včera, a většinu cesty i mrholilo, ale pořád to ještě šlo. Po občerstvení jsme se v cca 13:00 vydali zpět, prudký úsek jsme statečně vytlačili, po kopečkách se pěkně pohoupali a po sjezdu zpět do Ramsau a podjetí silnice jsme uhnuli z předchozí trasy, sjeli jsme blíže k řece a snažili se najít nějaký most, abychom se dostali na druhou stranu a našli cyklostezku do St. Wolfgangu. Po jednom zeptání jsme most opravdu našli, posléze i cyklostezku a pohodovou jízdou mírně zvlněnou krajinou jsme projeli obce Windhag a Weinbach, severně minuli Strobl a u obce Schwarzenbach jsme se ocitli opět na břehu jezera Wolfgangsee. Cyklostezkou na břehu jezera jsme projeli další obcí s názvem Au a krátce po 15. hodině jsme dojeli do St. Wolfgang. Udělali jsme pár fotek, sesedli z kol a na chvíli je odstavili, abychom si prohlédli městečko. Prošli jsme středem a poté sjeli ke břehu k přístavišti lodí. Iva si poseděla na lavičce, já mezitím zjišťoval odjezdy lodí, abychom se přepravili na druhou stranu, protože náš hotel byl přímo naproti přes vodu. Loď jsem zjistil, ale pak jsem si uvědomil, že musí jezdit ještě i pouhý přívoz mimo parníku jezdícího po celém jezeru - a opravdu, kousek za přístavištěm ukrytý v křoví byl sjezd k přívozu, který „premával“ na znamení do 17 hodin. Po cestě k Ivě hovící si na lavičce jsem si nafotil mašinky zubačky Schaftbergbahn, která vyváží lidi z nějakých 550 m n. m. do cca 1750m n. m. na horu Schaftberg. Jelikož byl ještě čas, vrátil jsem se kousek do centra a v obchodě koupil pro každého láhev vína, abychom ho nekonzumovali v restauraci, kde bylo poměrně drahé. Kolem půl páté jsem vyzvednul Ivu na nábřeží a dojeli jsme k přívozu, kde již čekalo několik našich kolegů. Za 3,5 Eura za osobu jsme se přepravili na druhou stranu a po pár set metrech jsme dojeli krátce před sedmnáctou hodinou zpět do hotelu. Najeto pohodových 35 km, cestou z Bad Ischl již skoro vůbec nepršelo. Sprchování bylo, co se týče teplé vody, bez problémů, avšak voda ze sprchy dotekla tentokrát až na koberec ložnice. Po sprchování samozřejmě následoval rituál vytírání a ždímaní ručníku. Na večeři jsme vyrazili po 19. hodině, dal jsem si klasický Wienerschnitzel s bramborem a salátem, Iva si vybrala nudle a jako klasicky její volba nevyšla – bylo toho hodně, ale bez chuti a bez zápachu a tak jsem jí dal alespoň kousek řízku. Již někdy po deváté jsme šli na pokoj, přeci jenom nás čekala zítra královská etapa.