OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Neděle, 5. 10.

Lázně Lülafüred

Ráno byla snídaně již v 7:00 a v 8:00 odjezd autobusem do cca 20 km vzdálených lázní Lülafüred. Tentokrát jsme, na rozdíl od loňského roku, jeli zpět k penzionu na kolech. Vzhledem k tomu, že jsem si nezanesl souřadnice penzionu do navigace, rozhodli jsme se, že pojedeme s Ilonou a Honzou v malé skupince a pouze díky nim jsme to stihli jen tak tak – v 11:00 jsme měli vyklidit pokoje a dorazili jsme deset minut před jedenáctou. Nahoře v Lülafüred jsme nejprve udělali pár fotek a pak jsme již mazali dolu zpět do města. Cestou jsme ještě odbočili ke hradu, pár rychlých fotek a dál. Městem se klikatí cyklostezka, občas je to kumšt ji neztratit, většinou jsem vůbec nevěděl, kde jsme, a to se mi už hodně dlouhou nestalo.  No nakonec jsme to stihli, já dal ještě sprchu, asi deset minut po jedenácté jsme odevzdali klíče, dali si věci do autobusu a ten nás odvezl na parkoviště u hotelu Kitty kousek nad termálními lázněmi. Někteří šli ještě rychle na hodinu do lázní, ale my usoudili, že, i s ohledem na loňskou návštěvu lázní, to nemá cenu. Prošli jsme tedy parkem k lázním, vyfotili si vstupní bránu a vrátili jsme se k hotelu Kitty, kde jsme se na terase naobědvali – viz foto. V jednu hodinu jsme vyrazili hledat autobus, ten se kvůli nedochvilnosti některých účastníků trochu zdržel, ale hlavně dvě kolegyně, které jely vlastní cestou, měly problémy na trase, kde jim zkomplikoval život cyklistický závod, navíc jedna z nich píchla a nevěděli, ani kde jsou. Nakonec se s Ilonou po telefonu dohodly, kde se vlastně nacházejí a my jim s autobusem jeli naproti na domluvené místo u McDonaldu. Všechno dobře dopadlo, odjížděli jsme asi s půlhodinovým zpožděním, ale Budapešť jsme projeli úplně bez zdržení a tak jsme za Budapeští ještě zastavili u Tesca nakoupit suvenýry – my nakoupili uheráky a čabajky. V půl osmé jsme v Bratislavě vyložili Petera, po deváté v Brně Martu s Jirkou a do Prahy jsme dorazili kolem půlnoci. Martin již čekal a tak jsme se po rozloučení s Ilonou, Honzou i ostatními vydali na letošní poslední cestu domů. V půl druhé jsme dorazili do ústí, ve dvě spát a v šest vstávat. Ale to je již jiný příběh.

Co na závěr. Letošní cykloturistická sezóna byla četná a pestrá - celkem jsme vyrazili 6x, i když to byly většinou prodloužené víkendy (s výjimkou Burgundska), poznali jsme spoustu nových lidí i zajímavých míst. A tak nezbývá, než se těšit na další rok a doufat, že zdraví a finanční situace dovolí pokračovat v krasojízdě. Takže zase příště!                                                               cool

ZPĚT                                                                                  NA  ZAČÁTEK