Pá, 19. 6.

Ráno nás autobus vyvezl na kopec nad lázněmi Spa, kde se mezi stromy otevíraly první výhledy na město hluboko pod námi. Start měl tentokrát jinou atmosféru — nahoře ticho, dole v údolí ospalé lázně, které se teprve probouzely. První metry vedly svižně z kopce do Spa, kde jsme projeli kolem kolonád, parků a starých lázeňských budov, které městu dávají jeho zvláštní eleganci.

Za městem jsme se napojili na cyklostezku, která se vine krajinou jako zelená nit. A právě z ní přišla odbočka, která se nedá ignorovat — směrem na Francorchamps, legendární okruh Formule 1. Tentokrát to nebyl výjezd, ale příjemný sjezd, který nás rychle přiblížil k místu, kde se běžně ozývá řev motorů. Najednou se mezi stromy objevily tribuny, asfalt a slavné zatáčky. Krátká zastávka, pár fotek, chvíle, kdy člověk stojí na místě, které zná celý svět.

Pak zpět na cyklostezku. Slunce mezitím zesílilo a den se změnil v horkou lázeň. Jelo se pomalým, pohodovým tempem, jako by krajina sama říkala, že není kam spěchat. Lesy poskytovaly stín, potoky šuměly podél cesty a kilometry ubíhaly nenápadně, až se trasa stočila směrem k hotelu.

Když jsme dojížděli k  Haus Tiefenbach, bylo jasné, že dnešní etapa je u konce. Kolo opřené, pot setřený — a pak zasloužené pivečko v hotelovém baru, které chutnalo přesně tak, jak má chutnat po cca 60 kilometrech v nohách.

Den, který spojil lázeňské město, legendární závodní okruh, klidné cyklostezky a pomalý návrat do hotelu. Úplně jiný než ty předchozí, ale stejně zapamatovatelný.