So, 20. 6.

Poslední den měl od začátku jiný nádech. Autobus nás odvezl asi půl hodiny na jih, na velké parkoviště u benzínky poblíž obce Lommersweiler, kde panoval ranní ruch kamionů i osobních vozů. Bylo něco kolem desáté, když jsme nasedli na kola a vyrazili na závěrečnou, tentokrát už čistě belgickou etapu.

Hned po startu jsme sjeli z mírného kopečka k dálničnímu mostu na hranici s Německem, kde jsme najeli na cyklostezku a obrátili kola zpět na sever. Ranní vzduch byl ještě snesitelný, ale už tehdy bylo jasné, že i dnešek bude patřit horku. Trasa vedla klidnou krajinou, střídaly se louky, lesy a rovné úseky po bývalých železničních tratích, které člověku dovolí jet bez námahy a jen tak pozorovat okolí.

Po zhruba deseti kilometrech se před námi objevily první domy Sankt Vithu, centra německy mluvících Belgičanů. Město působilo živě, ale ne hekticky — pár fotek na náměstí, krátké nadechnutí a pokračovali jsme dál. Naštěstí se trasa brzy stočila zpět do lesa, kde byl aspoň kousek stínu. Vedro mezitím sílilo a asfalt se začal lesknout, ale jeli jsme plynule, bez zbytečných zastávek.

A tak jsme už ve 13:30 dorazili zpět k hotelu. Kola na stojánek, helmy dolů — a první pivečka za odměnu chutnala přesně tak, jak má chutnat po poslední etapě. Pak už jen příprava kol na cestu do Čech a rychlý skok do bazénu, kde jsem byl úplně sám. Přes 40 kilometrů v nohách, 40 bazénků uplaváno. Uf. A zítra domů.

Den, který uzavřel celou výpravu — klidně, bez dramatu, ale s pocitem, že všechno do sebe zapadlo.