OK

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací

Bretaň 2. den, Pá 24.7.

Při provádění ranní hygieny docela silně zapršelo, ale včas se počasí umoudřelo a tak jsme si dali dva chleby s pomazánkou k snídaní v 8.15 a protože jsme již měli vše sbaleno a naloženo v autobusu, udělal jsem ještě pár fotek a v 9.00 jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím. V 10.45 jsme dozarili do vesničky Kerzerho, která leží asi 8 km severně od Carnacu a v jejímž katastru se nachází menhirové pole. Než nám vyložili kola, tak jsem pořídil fotodokumentaci pole i menhirů samostaně stojících podél cesty lesem. Zhruba po půl hodině jsme vyrazili na kole na další cestu, ale po několika stech metrech začalo docela vydatně pršet a tak jsme v nějaké plechové boudě u silnice oblékli nepromokavé bundy a jeli dál. Za chvíli přestalo pršet a bylo to vlastně poprvé a naposledy, co jsem oblékl nepromokavou bundu. Po zbytek dne a potažmo i po zbytek zájezdu bylo počasí kupodivu velice přívětivé - sice pořád foukal vítr, často bylo pod mrakem, ale nepršelo. Sluníčko bylo zrádné, protože díky větru ho člověk příliš nevnímal a tak se stalo, že jsem si spálil pěticentimetrové proužky na ruce, neboť cyklodresy mají kratší rukávy, než normální triko a ten neopálený proužek slunce pěkně připeklo.

My jsme mezitím dojeli do Plouharnelu, kde jsme si dali pivko, Zdeněk v Informacích vzal dvě mapky Carnacu a okolí a postranními silničkami jsme po pobřeží kolem pěstíren ustřic jsme dojeli do Carnacu. V okolí Carnacu jsou rozsáhlé plochy poseté menhiry, které tu stojí v řadách, o jejich smyslu se můžeme pouze dohadovat. Objeli jsme téměř všecha pole menhirů, zastavili jsme se v informačním středisku věnovanému menhirům, kde si dámy koupily prstýnky, které měnily barvu dle psychického rozpoložení, a pokračovali jsem v naší cestě přes La Trinité sur Mer, kde jsme přejeli po mostě  a jeli až do Locmariaquer. V přistavu na terase u hotýlku mimo pití neměli nic, a tak jsme se přesunuli do vedlejší Creperie, kde si ostatní dali palačinku. Ještě jsme se zajeli podívat na vyhlídku Pointe de Kerpenhir a poté jsme již zamířili zpět do kempu; brali jsme to nejkratší cestou, tj. po hlavní, kousek za Carnacem jsme se ještě zastavili na pivo a kafe a v 19.30 jsme dorazili do Camping de Lopheret, ještě před večeří jsme stihli postavit stan a vybalit nejnutnější věci, k večeři byla čočka, párek, vajíčko a okurka, místo briefingu jsem se jel vysprchovat (jel jsem na kole, protože to bylo docela daleko) a večer pak probíhal seznamovací večírek, kterého jsme se v závěru také zúčastnili, abychom se představili.

ZPĚT                                                                                             DALŠÍ DEN