Pá, 22. 7.

Hned první výlet byl asi ten nejvzdálenější, cesta na začátek cykloputování trvala skoro hodinu a půl, cestou jsem fotil hory a okolní krajinu přes okno autobusu, a tak tyto fotky nejsou příliš kvalitní. Na kola jsme nasedli na východním konci jezera Afritzer See a po málo frekventované silničce jsme kopírovali východní břeh jezera. Před následujícím jezerem Brennsee jsme najeli na cyklostezku, po ní jsme rovněž okopírovali severovýchodní břeh a na konci jezera jsme dojeli do Feld am See. Cestou jsme potkávali hasiče pracující na odstraňování následků nějakých bleskových záplav, vodní toky, které jsme cestou viděli, byly pěkně rozvodněné a plná bahna. A to se Korutany ještě nevzpamatovaly z rozsáhlých záplav z konce června. Ale k tomu se ještě dostaneme. Z Feldu jsme zamířili přes Radenthein k jezeru Millstätter See ke kterému jsme dojeli u Döbriachu. Nejprve jsme jeli v úbočí nad jezerem, opět po severním břehu, před Millstattem jsme sjeli již dolů k jezeru a dále až do Seebodenu se jelo podél vody. Koupání chtiví jedinci měli dost možností, a ačkoliv jsou břehy obsazeny soukromníky či placenými plážemi, přesto se volné koupání prý našlo. My jsme se však věnovali pouze cyklistice. Na začátku Seebodenu jsme ve stinném háji na lavičce poobědvali z vlastních zásob sekanou a chleba, zapili již řádně zteplalou vodou a pokračovali jsme do Spittalu. Tady se za nás připojilo několik členů našeho zájezdu, kteří nevěděli kudy kam a já, protože jsem jel dle navigace, jsem to věděl docela přesně. Vyvedl jsem je za město, cestou marně hledajíc nějakou hospodu, postupně však všichni odjeli do dálavy. To jsme již byli na Drávské cyklostezce a my, opět sami, jsme posléze odbočili z cyklostezky doleva, podjeli jsme trať i silnici a zkoušeli štěstí v přilehlé obci. Hospoda vypadala zavřeně, ale měli otevřeno, dali jsme si pivo a po odpočinku se vrátili na cyklostezku a pořád po toku Drávy ještě pár kilometrů ke zdymadlu po kterém jsme přejeli na druhou stranu, kde kousek od řeky v obci Paternion čekal autobus. Měli jsme v nohách 55 km na rozpáleném slunci, a tak jsme byli docela vyšťaveni a museli doplnit tekutiny. Vyčkali jsme naložení kol a s chutí se vrátili po 18. hodině na hotel. My se rozhodli chodit na večeře až od 19.30, až opadne nápor po otevření jídelny v 19.00 a tak jsme měli dost času, dát se opět do kupy. Bohužel se opakovala chyba z minulého zájezdu a pár km před cílem mi opět došla baterie v navigaci a tak video není kompletní, sorry.