Drávská cyklostezka, 21. - 27. 7. 2022

Samotná Drávská cyklostezka začíná v italském Toblachu, pokračuje Rakouskem a Slovinskem a po 510 km končí v chorvatském Varaždinu. My jsme se měli po její italské části projet v loňském roce v rámci zájezdu do Dolomit, ale díky Covidu se tato etapa neuskutečnila. Tak až v letošním roce jsme využili nabídky Eurocyklu Herdegen a vydali se na ni. Název zájezdu by měl spíše znít "Drávská cyklostezka a její okolí", neboť po samotné drávské cyklostezce jsme se projeli pouze dva dny, další dva dny jsme se věnovali korutanským jezerům a jeden den pak slovinské a italské části cyklostezky Alpe Adria. Ubytováni jsme byli v Kranjske Goře, a tak jsme každý den strávili ráno a odpoledne asi hodinu v autobuse při přesunu na a z etapy zpět na hotel, výjimkou byla etapa po Alpe Adria. Ale pojďme to vzít od začátku.

Čt, 21. 7.

Vyjížděli jsme autobusem z Prahy Chodova po osmé hodině ranní a zamířili jsme do Českých Budějovic, kde jsme nakládali ještě pár účastníků. Poté jsme již zamířili k rakouské hranici a kus za hranicemi jsme najeli na dálnici a dál to šlo jako po másle. Ještě před Lincem jsme udělali jednu pauzu, na Mondsee před Salzburgem jsme udělali druhou. Cestou se nám vybavovaly některé minulé zájezdy – Salzburg a Tauernská cyklostezka, Flachau a Ennžská cyklostezka,Tauernský a Katschbergský tunel – fronty na cestách do Chorvatska ve druhé polovině 90. let, Rennweg a Katschberg– naše vůbec první lyžování v Alpách někdy v roce 1997. Za Villachem jsme se stočili doprava a na poslední možnou chvíli vybral průvodce Vlastimil s řidičem cestu přes Itálii, neboť tunel Karavanka  byl uzavřen. Vzali jsme to tedy přes Tarvisio a z něho pak již přímo na východ kousek do Kranjske Gory, známého zimního letoviska, kam jsme dorazili v cca 17.30 hod.  Ubytovali jsme se v hotelu Kompas na okraji městečka, polopenze byla formou švédských stolů a hladem jsme rozhodně netrpěli. Jídlo bylo vynikající, ubytování dobré, jedinou kaňkou bylo, že pokoj byl bez balkonu a okna poměrně vysoko, takže byl docela tmavý a žádný výhled. Ale přijeli jsme na kola, a ne trávit čas na pokoji a na vyspání v pohodě. V přízemí byl k dispozici bazén a přes ulici v sesterském hotel bylo k dispozici dokonce bazénové centrum, ale to jsme nevyužili, ani na to nabylo moc času. Na pokoji byla i malá lednička – minibar, ta však byla prázdná a rádi jsme ji využili na chlazení piva i dovezených surovin (sekaná a klobásy) pro případné obědy.