So, 23. 7.

Odjezdy autobusu ráno od hotely byly vždy v 8.30 (snídaně byla od 7.00), nejinak tomu bylo i dnes. Vyrazili jsme k jezeru Wörthersee, před tunelem Karavanka jsme však zůstali stát a asi hodinu stáli spořádaně v koloně. Jelikož se nic nedělo a ani na webových stránkách tunelu nebyly relevantní informace, rozhodl se vedoucí zájezdu pro návrat k hotelu. Cestou nás seznámil se slovinsko-italskou etapou našeho zájezdu, která začíná a končí u hotelu a má několik různých variant. Základem je cyklostezka z Kranjske Gory do italského Tarvisia, což je odbočka známě cyklostezky Alpe Adria označená jako Trail R6. Samotná Alpe Adria vede ze Salzburgu přes Villach, Tarvisio, Udine a Palmanovu na ostrov Grado. My jsme v roce 2015 s Rubikonem jeli italskou část z Tarvisia, resp. od jezer Fusine, na Grado a v rámci cesty od jezer Fusine jsme tehdy odbočili a dojeli na slovinskou hranici, kde jsme se otočili a jeli do Tarvisia a dál na Udine. Tentokrát jsme tedy k témuž místu na italsko-slovinské hranici přijeli z druhé strany ze Slovinska, ale předtím jsme ještě pár kilometrů před hranicí odbočili doleva do kopců a dojeli do světoznámé Planice plné skokanských můstků. Tady jsme udělali pár fotek, sjeli zpět dolů na cyklostezku a vydali se k hranici. Přejeli jsme do Itálie a po pár kilometrech opět odbočili doleva do kopečků, tentokrát k jezerům Fusine. Ta jsou dvě, my jeli k tomu hornímu, u něj jsme tenkrát v tom roce 2015 ráno po celonočním přesunu busem začínali naši cestu po Alpe Adria. Tentokrát jsme tedy šlapali do kopce, s námi se nahoru valili i davy lidí, neboť u horního jezera se chystal nějaký festival, byla tam již spousta lidí a veliké pódium, tak jsme udělali rychle pár fotek a bič a pryč! Pomalu jsme sjeli dolů zpět na cyklostezku Trail R6, zatočili doprava a zamířili zpět na hranici, kde jsme udělali rovněž pár fotek, již tu nebylo tolik lidí a pokračovali jsme zpět k hotelu. Cestou jsme se ještě zastavili na pivo v malém bufíčku u cyklostezky. Po dojezdu k hotelu jsme jej minuli a pokračovali okrajem města opět do kopce k malému jezeru Jasna, jenom pár kilometrů nad Kranjskou Gorou. Tady jsme opět udělali pár fotek, hlavně s tamním kozorohem, a sjeli dolů zpět k hotelu a naše dnešní putování opět za pálícího slunce po cca 30 km ukončili. Na hotelu jsme pak pojedli pozdní oběd z vlastních zásob, které jsem celý den vozil v batohu na zádech – kupodivu se to dalo ještě jíst.