Bretaní na kole, 22. 7. 09 - 2. 8. 09
Začátek nebyl nejhladší, neboť deklarovanou dobu nástupu ve 12.00 jsme přetáhli poměrně o dost. Odjezd byl z parkoviště u Ikey ve Zličíně, kam nás Transit dovezl již asi v 11.00 hodin, protože cesta z Ústí do Prahy byla nad očekávání rychlá. Čekání jsem využil nákupem v přilehlém Tescu, kde jsem si koupil dvě pivka a především lahev dobré whisky, abychom v té Francii nestrádali. Autobus z Brna dorazil až ve 13.15, v Praze nás přistupovalo celkem sedm a tak jsme minimálně ještě dvacet minut nakládali. Trošku mě šokovalo, že to byla Karosa, ale nakonec to žádná hrůza nebyla. Konečně jsme vyrazili a brzy byla zastávka u sjezdu na Žebrák, kde přistupovali další dva a poté především v Plzni, kde nás na plný počet doplnilo deset cyklistů. To jsme si ale stihli dát v bufáči na autobusovém nádraží plzeňské točené a tak jsme vydrželi do další zastávky v Rozvadově, kde jsme netradičně zastavili na protilehlé pumpě. Řidiči dotankovali a my měli minimum času na doplnění posledních zásob za české koruny. A poté již hurá do ciziny.
Čekala nás zdlouhavá cesta napříč Německem kolem Norimberku na Kaiserslautern a za Saarbrücken jsme přejeli do Francie. Kolem Metz jsme zamížili k Paříži, kterou jsme podjeli - to jsem se akorát probudil a tak jsem na navigaci sledoval, jak chvilku řidiči bloudili díky špatně označené objížďce. Zastávky se řidiči snažili dělat minimální, většinou kolem 15 minut, což stačilo akorát tak na to se vyčurat a znovu dál. Minuli jsme Chartres, Le Mans a Rennes, odkud jsme již zamířili do městečka Paimpont ležícího uprostřed paimpontského nebo také brocelianského lesa opředeného mnoha legendami. Je třeba si uvědomit, že slovo Bretaň se píše v angličtině Brittany a jedná se vlastně o malou Británii. Právě v paimpontském lese žili keltové se svými druidy a rovněž král Artuš a jeho rytíři, čaroděj Merlin, krásná Vivian, Lancelot i čarodějka Morgana.